Komentář, na který odpovídáte
tlapka: Tohle jsou chvíle, kdy jsem možná i ráda, že se na mě otec vykašlal absolutně. V životě jsem s ním nemluvila, neviděla ho, nezajímá se o mě, ví bůh, jestli si na mě vůbec někdy vzpomene, že existuju. 
Ne, vážně. Zkus si to přečíst nezaujatýma očima. Co víc bys ještě chtěla udělat? A co udělal on? Ocenil by to vůbec? Vždyť je to tvoje svatba, kolikrát se hodláš vdávat, že bys mohla takhle cílevědomě zvyšovat riziko, že si to neužiješ? 
S babičkou mě napadlo přesně to samé, co píšou už ostatní - říct datum, ale ne místo, vždyť ji někdo vyzvedne. Pokud by byly obavy, že by tam daný den počkal, nešlo by vzít babičku na den předem k sobě nebo k jiným příbuzným? 
Třeba se chytne za nos a stihne v budoucnu aspoň ségřinu svatbu, pokud už to taky není naprosto nenávratně zničené...