Komentáře k článku: Zase deprese?
iva: Vlčice, já vím, že tě naseru, ale napsat ti to musím.
Nejsi jediná. Prožíváš úplně normální střet s realitou, jako spousta čerstvých maminek. Jen to dokážeš ventilovat. Dokážeš to říct nahlas a přemýšlet o tom. Což je pozitivní.
Hele, na každou z nás je toho moc, hlavně ze začátku. Chceme být perfektní mámy a to se vším všudy hned od začátku. Ale ono to nejde. Prostě proto, že jsme na sebe dobrovolně přijaly tu zodpovědnost a nechceme se z ní vyvlíknout.
Žes chtěla kluka a nestihla ses přeprogramovat není tvoje chyba. To se prostě stává. Zuzku miluješ, o tom není pochyb, jen jsi unavená, určitě hladová a nejspíš i málo piješ (myslím nealko :-D)
Je úplně zbytečné, aby ses mrskala k větším výkonům. Mateřství není atletika. Mateřství je mateřství.
Prostě si s chladnou hlavou sesumíruj, co a proč se děje (máš pocit, že jsi na všechno sama, protože V je teď od rána do večera v práci, chtělas kluka, máš holku...) a krátkodobě se s tím smiř.
A pak si promluv V KLIDU s V a řekni mu to. S tím, že víš, že se děje něco, co nemůžeš úplně ovlivnit a že tě to mrzí. Nechtěj žádný řešení, to ti chlap na povel stejně nedá. Jen to prostě řekni. Tobě se uleví a on nebude tápat.
A pak si naplánuj jeden den či odpoledne, v týdnu či v měsíci, to je fuk, který strávíš sama. Bez Zuzaliny, bez V...
I kdyby to mělo znamenat, že se budeš procházet sama po vsi.
Potřebuješ aspoň chvilju bez pocitu "já musím". Pak se ti bude líp fungovat v modu "já chci".
A neboj, Zuzku miluješ. Kdyby ne, netrápila by ses ;-)
PS: sorry za tu slohovku, ale plácala jsem se v tom podobně, tak tuším, jak ti je...
wolfgirl: Si zlato, ivi :-) ale v jednom ti musím odporovat - strašně ráda bych se z té zodpovědnosti vyvlíkla,jenže to nejde. Ale dopoledne pro sebe začne co nevidět a dokonce každý týden. Mám brigádu. Zatím jenom jednou týdně dicky asi na 3 hodiny (apk to bude 2x týdně nějak od prázdnin), ale aspoň na tuchvilku vypadnu. Tak snad se to zlepší. Nebo když su na prášky já, tak to malá logicky pozná, pak je otravná taky ona a sme na kolotoči. Vážně nevím, jak ses nezbláznila s dvojčatama. Já mět dva takové "problémy" tak uteču.
iva: Však mě taky občas solidně hrabalo, neboj se nic :-D :-D
A vsadím se, že i Sayonara občas pronese něco jako: "Ajta krajta, do šlaka, vy plantážníci jedni!" *smich*
Brigádu chválím, jen nepřepal start ;-)
A že pozdravuju Zuzalínu
jurtanimo: Buď v klidu, já mám naprosto ty samé pocity a to jsem rodila o měsíc a půl dřív a normálně kojím. Ale člověk si na sebe asi klade velké nároky. Já třeba fakt špatně nesu, jak je každý den téměř stejný (vyplněný kojením,odkrknutím, blinkáním, chviličku hraním a pak kňouráním či řvaním a pak zase celé kolečko na novo) a jak nejsem schopná pomalu ani prát. Jsem ráda když půl hoďky spí a já se stihnu aspoň osprchovat. Ostatní obstarává manžel, který by měl mít za to svatozář. Taky jsem si to představovala úplně jinak,tak nějak jsem doufala, že mateřské instinkty naskočí minimálně během šestinedělí a za chvíli to budou čtyři měsíce a ono pořád nic :-( Ale můžeš být pyšná, že už rozeznáš jednotlivé druhy pláče, já jsem nějaká tupá i na to, takže do teď teda netuším, co po mně zrovna malá chce a když už vyzkouším úplně všechno a ona pořád řve tak taky chytám slušnou depku a odpočítávám hodiny do příchodu manžela..ale stále nepřestávám věřit, že přijde okamžik, kdy se vše zlepší a já si to budu moct všechno užívat, aniž bych byla otrokem malé :-)
Asi jsem Tě zrovna moc neuklidnila,ale věř,ze v tom nejsi sama a jsem ráda, že si dala o sobě zase vědět, už jsem si říkala, že to máš asi s malou náročnější, když nepíšeš. Držím palce, ať už se tím tak netrápíš, protože určitě děláš maximum co můžeš a ne všechno musí být perfektní ;-) A teď si to budu číst pořád dokola,abych si to i sama uvědomila :-D
wolfgirl: Ale uklidnila, neboj. Minimálně mám jistotu, že nejsem "neschopná" jenom já :-D A s tím plačem se to brzo zlepší. Z nějakého důvodu to bylo první, co mě tak nějak začlo docházet. Jestli je to tím, že mám doma muzikanta a jsem nucena umět rozeznávat různé druhy "tónů" nebo co :-D :-D
wien n: Byla bych rada, kdyby se o tom normalne takhle mluvilo, jenze vetsina matek to radsi bude tutlat, protoze je to spolecensky nepripustne, aby matka nebyla v sedmem nebi. Myslim si, ze takhle jich to ma spousta. Snad se to casem zlepsi.
wolfgirl: No tutlají to náramě dobře. Každá druhá v nadšená, nemůžou se odpoutat od postýlky, když to sluníčko krásně hajinká, špatně snáší, když nemají miminko u sebe, nechtějí ho nikomu pučovat.. když to pak čtete, jak je každá novopečená maminka hotová s miminka, tak není divu, že to s nama normálníma dělá divy a cítíme se špatně :-/
zmocaluabazin: Propaganda mateřství a kojení jako toho nejkrásnějšího v celým životě je svinstvo. O to je pak skutečnost větší překvapení. Syna miluju od prvopočátku,navzdory tomu, jak moc jsem si přála holku. Začátky byly hodně krušný, než se člověk s tou novou rolí nějak srovná. Je to teda podle mě těžký pořád, ale už je časem člověk přivyklejší :D Jinak je normální, že láska k dítěti může přijít až postupně, tak to nic nemusí znamenat. Vzpomínám si na den, kdy jsem měla propustku dojít sama nakoupit a říkala jsem si, jak by bylo hezký nasednout na nějakej vlak a aspoň tejden se neukázat :D