Já už fakt nevím, co s ní. Včera jsem už brečela. Celé dny brečí, kňourá, nic neudělám. Od mudra máme potvrzené, že může začínat SU, ale ona brečí i když jsem s ní
Už mám domluvené nosítko, ať snad aspoň něco udělám. Dva dny zpátky jsem dopoledne jenom naházela ze sušáku prádlo na gauč, naházela na sušák novou várku a to z gauče jsem skládala až v 9 večer, až malá usnula. Vlastně všechno dělám až po 8 večer až usne. Tatínek je teď do večera v práci, takže jsem na ni celý den sama. Sem tam se tady zastaví ségra, babička a pod., ale nemožu taky pořád každého otravovat. Včera jsem už i brečela. Jsem šíleně vyčerpaná a unavená. Ani ne fyzicky jak už psychicky. 90% času věnuju malé a příjde mě, že bez výsledku. Do 10večera pak ještě běhám s prádlem, nádobím, honem v klidu se najím a jdeu spat, abych v noci min jednou vstala, protože kňourá - ale to jí stačí dat dudana, pohladit a spinká. A kolem 6 ráno na novo. Jako vím, že když budu nervní já, tak bude i ona, ale kdo to má kruci vydržet takovou dobu. Vlastně jsem ráda, když plače, protože má bolení - to je jasné, že jí něco je a nechce mě jenom přivést do blázince. Bože, ať už to skoncí nebo tao fakt už nedávám. Ona je snad posedlá nebo co. Už jsem si i říkala, že bude mít ta striga pravdu.