Článek Zvládla ivka - zvládnu já, ale...
Komentáře k článku: Zvládla ivka - zvládnu já, ale...
milan2: 1. Zkuste šátek. Tedy takový ten nosící, zavazovací. Ať je na Vás stále přitulena.
2. Zkuste babičky. Ty by měly být šťastné, že je potřebujete a že se mohou starat.
3. Zatím je tak malá, že nic jiného než brečet neumí. Chce si povídat, chce žvanit blbostě jako každá ženská, ale neumí to.
4. Hodně na ni mluvte. Cokoli, ale co nejdéle. Komentujte pro ni vše, co děláte (to předpokládá, že ji máte v šátku na sobě).
5. Možná je nemocná. Možná má potíže, o kterých zatím nikdo neví.
6. Zkuste plakat s ní.
Je těžké vzpomenout si, jak to přesně bylo u nás. První chlapeček plakal hodně, to si pamatuji. A měl i své plačící hodiny, např. mezi 5. a 6. odpoledne plakal vždy velmi usilovně, každý den, snad do půl roku. Ten druhý ne, jen málo a občas. Ale jeho životní start byl komplikovaný a po dvou měsících v inkubátoru se nechoval jako běžný kojenec. Ten třetí neplakal vůbec. Asi rychle zjistil, že to nemá smysl, když kolem něho pořád povykují, perou se a hádají jeho starší bratři. Nevím.
U vnoučat to bylo opačně: starší vnučka prakticky neplakala, mladší vnouček plakával dost. Ale teď je z něho pozoruhodný smíšek.
wolfgirl: No právě chcu zkusit to nosítko... jak se znám, tak šátek bych uvázala tak, že by sme se uškrtily obě 
a už tak jí říkám co se děje. prostě mě chce naštvat
iva: Přesně, jak napsal Milan. To se stává. Zkus plakat s ní.
Hele, my víme, že je to těžký. Je. Fakt strašně moc. A těší mě, že mě používáš jako kladný příklad. To se mi často nestává
Vlčice, prostě jen vydrž. Je to období a každý období jednou přejde 
za deset let na to budeš s úsměvem vzpomínat a na Zuzčiný svatbě to budeš vyprávět jako skvělou historku.
Jestli to jen trošku jde, nedělej nic. Nic jinýho, než odpočívej, kdykoliv to jde, v tomhle horku je beztak blbost stát u plotny. Hodně pij (nealko, samozřejmě ) a prostě Zuzce odpusť, že je zralá na milosrdnej polštář. Je miminko, nemůže za to. Ty taky ne. Tohle se prostě stává. Klidně si lehni s maličkou a klidně jí přiznej, že jsi nervózní, nešťastná a vzteklá, protože nevíš, co se děje. Miminka nejsou vůbec hloupá, nemysli si.
A jestli potřebuje nosit, tak jí měj u sebe. Ser na práci, sedni s malou v náručí do křesla, broukej jí, zpívej jí, povídej jí.
Je to možná blbost, ale mám takovou praštěnou teorii - že se dětem stejská po té pohodě v bříšku. Že by právě chtěly znova slyšet tvůj tepot srdce a byly v tom uklidňujícím teplu a prostoru, co dřív. Na to skvěle pomáhá šátek, jak radil Milan. Nebo to nosítko. Aby byla maličká u tebe.
Víš, děti neškemraly, aby přišly na svět. To my jsme si je zavolali. A jak napsal Antoine de Saint-Exupery - Stáváš se navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutáš. Takže proč se teď nesoustředit jen na tu malou? Tím, že ji dáš najevo, že ji miluješ, jí nerozmazlíš. Rozmazlíš jí nedostatkem hranic. Láskou nikdy.
Vlčice, bojuj, jsme s tebou. Chápeme tě, rozumíme ti, posíláme pohlazení 
Máš právo bejt zoufalá, máš právo bejt unavená. I to prostě k rodičovství patří.
Ser na Strigu a hlavně se nesnaž nikomu nic dokazovat. Vydrž, požádej si klidně o pomoc. Máš nárok.
Neboj, bude líp, slibuju
wolfgirl: joooo ivi, kdyby byla zůza kytka nebo liška, tak v pohodě, ale momentálně bych se chtěla odpoutat a té zodpovědnosti vzdat. jinak tvoje teorie není blbost. možná na tom něco bude, když se mimča uklidní (aspoň většinou) u nás. cítí teplo, tep a tak... a plno lidí má ty prenatální vzpomínky, tak proč ne? 
o víknedu bych mohla mít to nosítko tak jsem zvědavá. jinak už teď dělám prd. ale přece jenom jíst a čůrat musím
iva: He he, naše holky se tenkrát rozhodly, že nemusím jíst, pít, spát, chodit na WC... Těm už snad i vadilo, že dejchám
Kamarádky malej měl období, že neutišitelně řval každý večer 19:00-20:00. Byl najedenej, přebalenej, vykoupanej, zdravej, nezapruzenej... a řval... ařval... a řval.... Kamarádka už začínala mít tiky, jak se blížila sedmá hodina večerní 
Ten uřvánek letos ve zdraví odmaturoval, kamarádka stále ještě žije
U nosítka si nezapomeň správně nastavit popruhy. Ať se se Zúzou neškrtíte a ať tě zbytečně nebolej záda. A nezapomeň ten pitnej režim 
zmocaluabazin: Náš andílek řval do roka a čtvrt, kdykoliv jsem se hnula na metr. Nedalo se ani jít napít ani nic. Náruč ho taky pokaždý neuklidnila, jen chování a k tomu v ruce zapnutý fén. V začátcích v takových hicech jak jsou teď. Kromě přítele mi nepomohl nikdo. Malej usínal večer v 11 a budil se i po hodině. Nesnesl kočár, přes den byl neodložitelný, i když usnul. Přežila jsem, moc jiných možností nebylo. Ale motivaci odhodlat se k druhýmu přírůstku mi to zatím nedává