iva: No, já to vidím tak, že máš jen dvě možnosti. Buď se domluvit s V a jedno odpoledne v týdnu mít jen pro sebe, nebo se zhroutit a pak tedy bude mít V malou na starosti výrazně delší čas.
To, co popisuješ, hodně zavání syndromem vyhoření. Beze srandy. Těm nejlepším se to stává. (Mě taky )
A teď beze srandy. Prostě potřebuješ restart. Vypadnout na dva dny bez mobilu. To přežijete. Všichni tři. A zjistíte, co pro sebe znamenáte. A že dokážete víc, než si myslíte.
Vím, o čem mluvím, měla jsem to stejně. Pak jsem si domluvila jedno volné odpoledne týdně, vydržela jsem si na něm trvat a pomohlo to nám všem. Když bylo holkám devět měsíců, odjela jsem s kamarádkou na vandr. Bylo to boží a děti i Choť si uvědomili, že nejsem samozřejmost. Velké kouzlo!
Každopádně, Vlčice, vydrž a nedej se. Srovnej si v hlavě priority a zkus pochopit, že i ty jsi důležitá!!!
Ty to zvládneš, já ti věřím