Komentář, na který odpovídáte
iva: Vážně ti mám vyprávět, jak jsem jednou ve tři v noci hodila flašku s mlékem přes celý pokojíček, protože...
Jak jsem musela strčit hlavu pod polštář, aby nebyly slyšet ty neartikulovaný hysterický skřeky?
Jak jsem do chudinky Starší vztekle strkala a byla na ní hnusná, protože se bála sama chodit na záchod a na záchod se jí nejvíc chtělo, když jsem si konečně chtěla v devět večer sednout k TV a tupě na ní civět?
Jak jsem hnusně ječela, protože Mladší objevila nějakou tubu s krémem a rozpatlala ho po novým koberci?
Jak jsem na ně vřískala, protože cokoliv?
Jak jsem je plácla tak, že to bolelo, protože cokoliv na druhou?
Jak přede mnou čtyřletá Starší couvala a rozklepaným hláskem zpívala: "Co víc než lásku můžu dát..."
Možná na světě existujou dokonalý děti a dokonalý matky. Možná. No a pak jsme na světě my, průměrné, trošku nedokonalé, který někdy nezvládnou situaci. No a co. Prostě občas chybujeme. A pak si z toho vezmeme ponaučení. O tom to je.
Všechny děti zkouší hranice. O tom to taky je. Klid, každou zkušeností jsme lepší a lepší mámy.
Beztak jí večer dáš pusu, ona tobě a zas to bude dobrý 
