Komentáře k článku: Svatba?
walome: Jasný, každej to má jinak. Já svatbu taky nehrotil a když, tak jsem si říkal, že jen s nejbližší rodinou. Jednoho dne jsem se probudil a říkal si, že ne, že chci velkou svatbu s plnou parádou, ať se pobavěj i ostatní. Je to jednou za život :)
A s tím jeřábem - hele ať sepíše závěť, když ho něco křápne, tak to máš v kapse :D
chaostheory®pismenkuje.cz: taky mám hrůzu z letadel (nejednou mě chytla na letišti nebo v letadle panika včetně brečení), ale na Floridu jsem taky letěla :D když někam člověk vážně chce, tak mu ty nervy za to stojí.
jinak moc zajímavý článek :) když jsem byla malá, tak jsem se taky chtěla vdávat, moje představa byla ta, že se v 18ti vdám a budu mít děti. ale pak mě to přešlo :D a přišla fáze "nikdy se vdávat nebudu". dneska je mi to tak nějak jedno, i když tak nějak ve vztahu potřebuju vědět, že tu ta možnost je, že ten chlap neříká něco jako "já se nikdy ženit nebudu", to by mi vadilo. ale není to nutnost.
ale stejně si myslím, že by se člověk (hlavně dneska, když se většina manželství rozvádí) měl brát z lásky, protože cítí, že ji zkrátka takhle musí dát najevo, a ne z praktických a formálních důvodů :)
sayonara: Pro mě je svatba důležitá z toho hlediska, že když už rodinu, tak se vším všudy a i se jménem. Hrozně by mě trápilo, kdyby se otec a děti jmenovali nějak a já tam byla jakoby omylem. A když mi někdo tvrdí, že svatba je jenom nedůležitá formalita, odpovídám většinou tak, že když papíry jsou zbytečné, pak mu určitě nebude vadit, když nebude v rodných listech dětí uvedený jako otec a že budou mít moje jméno, že tyhle věci jsou taky jenom formalita.
wien n: jo ja znam tolik pripadu, vcetne sebe, kde holka by nejradsi jen podepsala papir, zatimco pan a jeho rodina trvaji na poradne svatbe. :( ja se vdat chci. Chci viza a chci se zbavit myho stupidniho prijmeni. :D
---
wien.pise.cz
tlapka: Pro mě je svatba ještě daleko, ale už jsem o ní taky hodně přemýšlela. A s mým drahým na to taky už přišla řeč, stejně jako na děti, i když ještě pár let rozhodně nehrozí. Ale myslím si, že je důležité aspoň rámcově vědět, jestli se naše představy shodnou. Abych pak po desetiletém soužití nezjistila, že "ale já přece děti nechci".
Došli jsme k tomu, že svatba ano - stejně jak píšeš ty, prostě když děti, tak svatba. Nebereme ji jako důkaz lásky, ale jako logické vyústění vztahu, který je na lásce založený. Když chci s někým mít děti, tak to znamená i "rodinu" se vším všudy včetně formální stránky věci. Ta láska, která má být základem vztahu, na papíru nezávisí, ale má nás k němu dovést právě ona. :)
wolfgirl: Nooooo, když to podáš takto, tak bych nad tím mohla ještě popřemýšlet.. Kdo ví, kam nás ta láska dovede, když ne do blázince :-D :-)