Komentář, na který odpovídáte
alienor: Já se taky vždycky ve dveřích záchoda rozhlížím, jestli tam není pavouk 
Fobii sice nemám, ale jsou tři místa, kde prostě pavouky nemůžu vystát: záchod, mezera za postelí a prostor pod radiátorem za psacím stolem, kam si vždycky natahuju nohy. A jako by to ty potvory tušily, vždycky je najdu na jednom z těchhle míst Kam už ale nevkročím nikdy, je půda u nás na chalupě, protože taťka se sestrou tam údajně viděli pavouka velkého jako podšálek. Fuj. A to jsem tam jako malá lozila furt.
Měla jsem spolubydlící, byla to drsňačka se vším všudy, vysoká, statná, svalnatá, celá potetovaná, s drsným hlasem a celá v černém. Dokonce brigádničila jako ochranka na poměrně nebezpečném místě. Ale jakmile se v jejím pokoji objevil i jen milimetrový pavouček, měla přesně tu reakci, jakou popisuješ: ztuhla a začal se jí klepat hlas. Pak jsem musela nastoupit já s koštětem.
Fóbie podle mě asi nejde úplně vyléčit, spíš je možnost různými technikami zmírnit ty projevy, takže takové ty akce různých zoologických zahrad ve stylu "přijďte si pohladit sklípkana, zbaví vás to fóbie z pavouků" jsou podle mě úplně zcestné, tahle léčba šokem to spíš zhorší.