Wolfgirl | Je to jen ekzém

... tak přesně takhle mluví každý, kdo ekzém nezná. To, jak si vymýšlíte, že může bolet vás nijak nepovzbudí. Vždyť je to jenom suchá pokožka, stačí se natírat... Není to nutně jenom suchá pokožka. A i kdyby byla. Když máte suchou pokožku na rukou, na prstech, stačí párkrát zohnou prst a to suché vám praskne. A najednou máte v tom  "ohybu" prasklou kůži, v mém případě klidně až do masa. A najednou, světe div se, může i pitomé psaní na PC bolet. Navíc máte tím pádem otevřenou ránu. A nemusím nikomu povídat, jaké to asi  je, umývat si právě teď hlavu, nádobí nebo solit. Teď se asi objeví argument, že si na tyto činnosti stačí vzít rukavice. Jasný. Šlo by to. Ale ty rukavice se otírají o tu ránu. Takže ji v konečném důsledku akorát tak rozdrbají, rozdráždí a jste na tom ještě hůř. Je to kolotoč. A to mluvím jen o suché pokožce. I když já osobně si myslím, že je 95% ekzematiků braných jako atopici, i když nemusí být. Vlastně jsem se nikde nedočtela, že by atopáč znamenalo hnisavé pupínky kdekoliv na suchém povrchu. Jakoby dva druhy na sobě. A doktoří si neví rady.

No, o doktorech bych se také mohla rozepsat. Asi za 17 let jsem vystřídala 3 kožní doktorky. Uznávám, že když jsem byla mimino, tak jsem byla atopik. A od té doby jsem tak braná... Ale zpět k doktorům. Jedna z doktorek, ta první, nedokázala pomoct ani sobě. Měla přes celé líco nějaké "cosi", vůbec to nevypadalo dobře ale lidem radila, jak se zbavit problémům. Jestli léčila sebe, jako mě, tak se nedivím, že se nevyléčila. V podstatě všechno mi zakázala. Nesměla jsem citrusy, mléko, lepek, kakao, minimálně solit, vyvarovat se prachu, vyvarovat se pylu (bylo jaro).... pomalu mě zakázala dýchat. Takže jsem jako malinká neměla skoro žádnou imunitu, protože jsem ji ani neměla z čeho získat. Ale ekzém byl pořád. Nakonec jsme změnili doktorku s tím, že ta druhá třeba pomůže. U té platily jediné dvě pravidla. Každou chvilku mazat ruky a umývat se jenom čistou vodou. Když jsem se jí zeptala, jestli ví, co je to žloutenka, pomalu se urazila. Navíc nechtěla věřit, že se mažu pořád a stále, protože přece není možný, aby se to nelepšilo, kdybych dělala, co mám. Jednou nás napadlo zkusit framikoin, co doma zůstal. Dvakrát denně jsem se natírala, a do tří dnů se všechno začalo lepšit. Přišli jsme na kontrolu, řekli co a jak... A než aby teda doktorka se zamyslela a třeba mě předepsala buď ten framikoin, nebo napsala nějakou mastičku, která obdobné látky obsahuje, ještě mamku seřvala, jak malé děcko, že jak si to mohla dovolit, když je to antibiotikum a kde ho vlastně vzala. Argument, že se jednoduše snažíme zjistit, co by mohlo pomoct neobstál, vždyť čistá voda a mastička značky marina (která mě mimochodem vadí) je dostačující... Na hoooooodně dlouhou dobu jsem odmítala kamkoliv chodit s tím, že mi stejně nepomůžou.

Jenže přišla střední a s ní i nový problém. Začali se mi objevovat takové drobné pupínky, které bolí a hnisají. Mám to hlavně na rukou a nohou, takže na místech, které člověk každý den potřebuje. O to je to nepříjemnější. Přišla jsem na kožní k doktorce číslo tři. Sestřička mě objednala a já přišla až za dva týdny. To mi stihlo zmizet a znovu se objevit, takže jsem naštěstí měla co ukazovat. Ukázala jsem doktorce nejdřív ruky, pak si vyzula boty a ponožky a nechala ji mrknout se i na chodidla. Když se zeptala, jestli to bolí, myslela jsem, že ji lištím. To si jako nevšimla, že jsem přišla po hranách chodila, jak postižená (neberu to jako urážku - proti nikomu nic nemám) a ne, jako normální člověk? Ale zachovala jsem klid, snažila se neuhýbat, když mě na ty boláky šahala a zjišťovala o co jde. Nakonec mi napsala nějakou míchanou mastičku a za týden jsem měla přijít na kontrolu. Tak se také stalo a doktorka se hoooodně divila, že se mi suchá pokožka sice spravila ale ty boláky jsou ještě horší. O to víc se divila, když jsem oznámila, že se to na třetí den začalo zlepšovat, ale pak se to pomalu přes noc zhoršilo až do takové podoby. Nechápala, jak je to možné, když tohle přece atopikům pomáhá. HALOoo! Nejspíš už nejsem čistě atopik když má hnisavé pupínky, ne? A tak zkusila další týdenní mastičku. Tentokrát se boláky celkem spravili, ale zase jsem byla vysušená víc, než obvykle. Tím pádem bylo popraskané všehno, co šlo. A co doktorku nenapadlo? Napsala mě další, tentokrát dvě mastičky. Jednu, která vysušuje na boláky a druhou, která promazává na to suché. Samozřejmě to nemělo žádný efekt, protože 1-1=0. Nakonec jsem zjistila, že všechny možné mastičky, které mi během asi 4 měsíců předepsala, byly s kortikoidama. A po nich je pokožka jemnější, tím pádem citlivější. Po těch 4 měsících jsem vzdala i tohle a začala se léčit sama, jak jen to šlo.

Časem jsem ohleděla, co všechno mi ekzém na rukou (i jinde) zhoršuje. Tak na příklad: mráz, horko, pot, přímé slunce, šampon a sprcháč, který používám delší dobu (musím často měnit a to ještě dávat pozor, aby bylo všechno krémové - např. dove), většina krémů a mastiček pro citlivou pokožku, socová káva - můžu jen rozpustné a jen některé značky, ovoce a koření (ale jen někdy), silon, latex, gumy, různé technické oleje....

V práci sedím u mašiny, která hicuje asi tak na 35°C, dělám tam s pryžovýma věcma a ocelovýma lankama, které jsou obvykle mastné. Ale s tím jsem počítala. Jenže! Objevil se mi další typ ekzému. 30. 6. jsem objednaná k doktorce číslo 4, tak snad konečně pomůže. Baví mě to tam, navíc máme s V hypotéku, takže odejít z práce je absolutně nemožné. Zrovna marodím, protože nejsem shcopná si ani rohlík namazat, natože stíhat nějaké normy. Za týden jsme měli jet na dovolenou, no zdá se, že budeme muset platit penále, za zrušení ubyotování. Jsem z toho už šíleně vyčerpaná, nešťastná, pomalu jsme se s V pohádali, protože jak by to mohlo být tak strašné, že jo. Navíc mě ještě obvinil z toho, že jsem protivná. A to se jako diví? Bojím se, že mi v září neprodlouží smlouvu, protože během půl roku už podruhé marodím a takového člověka tam nikdo chtít nebude. Tím pádem se bojím, jak budeme zvládat právě tu hypotéku... Šílím z toho, je mi smutno, nejsem schopna se postarat o sebe a chci se starat ještě i o dům a chlapa? Mám chuť všechno vzdát, nechat dům V - stejně chtěl vždycky domeček, zůstat sama, najít si pečovatelku, brát přádavky ze sociálky a pracáku, zůstat jenom s morčetem, o které se také asi nebudu moct vždycky postarat, když nejsem schopná vzít do ruky nůž a namazat si chleba, když článek, který bych měla do půl hodiny napsaný píšu přes hodinu, protože můžu používat jen tři prsty a to ještě také citlivé.... Chci se vyplakat, ale nejde to, chci se do něčeho vybít, ale to nejde už vůbec, chci maminku... :-(