Komentář, na který odpovídáte
sayonara: Gratuluji vám, že máte dost sil na to, aby váš bratr byl milovaný. Nevím, kolik lidí je schopno milovat postižené dítě a zároveň nezačít nenávidět sebe sama, co mohli udělat jinak, jaké vitamíny by bývali mohli brát atd. Asi bych si takovou věc sama nadosmrti vyčítala a užírala se tím, co jsem mohla udělat lépe. Zvolit jinou stravu? Jiné léky? Jiného partnera? Jinou hudbu během těhotenství? Podstoupit genetické vyšetření?
Normální život je podle mě tedy takový, kdy nesnesitelně netrpí dítě ani jeho rodina. Nikdo by neměl být nucený k takovému utrpení.
V přírodě se často děje to, že zvířecí matka své nepovedené potomky po narození prostě sežere. Je to špatně, nebo ne? Kdyby se tohle nedělo i v našem vývoji, pravděpodobně bychom ani nemohli nad tímhle článkem debatovat, protože lidská rasa by zanikla.
Je otázka, kdy můžeme a kdy nemůžeme omezit svobodu jednotlivce za cenu záchrany celého druhu. Zabila byste svého milovaného, kdyby to byl podobný člověk jako Hitler? Já ne, i když společnosti to zrovna dvakrát neprospěje.
Bohužel jsou na světě takoví lidé, kteří jsou tak nezodpovědní a i přes známou informaci o svých genetických vadách si to dítě prostě udělají, ať se děje, co se děje.
Po dvou dnech strávených ve společnosti několika postižených jsem se z toho musela dostávat docela dlouhou dobu, dokonce jsem přemýšlela, že raději děti nikdy mít nebudu, i když můj genom je až na křečové žíly čistý.