Wolfgirl | Potrat - ano nebo ne?

Zase mi to jednou nedalo, a místo komentu jsem nucena napsat celý článek. Už když jsem se rozepisovala do komentáře, bylo mi jasné, že to bude dloooouhý komentář. Tak tento článek berte jako reakci na článek od baby-friendly-blog. Zastává přesvědšení, že každý nenarozený človíček má právo na život a tudíž nemá nikdo právo na to, mu ho "předčasně" vzít.

S tím souhlasím, avšek ne 100%. Podle mě hodně záleží na okolnostech, na situaci. Pokud se jedná o zdravou matku a mimino má být zdravé taky, tak nevidím důvod, proč by se mělo jít nutně na potrat. Dokonce zastávám názor, že i když není připravená na mateřství, může dát drobečka k adopci a zajisti mu tak šťastný plnohodnotný život. Ale!!

Jestli se snad má narodit s nějakou zákeřnou nemocí (většina těchto věci jde zjistiti poměrně brzo z plodové vody a tak), má se narodit nějaké fetce, nebo nedej bože 13-ti leté holce, pak je hodně spekulativní, jestli se vůbec narodit má.

V případě, že by se mimčo narodilo nějaké třináctce, která je sama ještě děcko - fajn, může ho dát k adopci. Tady, si myslím, záleží hodně na situaci. Také záleží dost na situaci, jakou to vážnou nemocí má dítko trpět. Jestli má mít hlavu, rozum v pořádku ale přitom bude muset jenom ležet a být scela závislý na druhých, pak nevím, v čem přesně má mít šťastný život? To, že ho budou jeho rodiče milovat takové, jaké je, to je sice fajn a hezký, ale to je tak všechno, co z toho života bude mít. Jako malá jsem jezdila do lázní, kde jsme byli pomíchaní astmatici, alergici, fyzicky i mentálně postižení v jednom turnuse. A také tam bylo pár pokojů pro pacienty, kteři vyžadovali neustálou péči. Jednoduše ležáci. Tyto děti, jestli se tak dá říkat 25 člověku, do lázní jezdívali se svými rodiči. Bylo smutné je vidět, jak jenom leží. Bylo strašně smutné vidět jejich pohedy, jak je mrzí, že nemůžou běhat po chodbě s ostatními dětmi, bylo smutné vidět, že znají výsledek na těžkou rovnici, se kterou jsme si my lámali hlavu. Jenže nejsmutnější na tom bylo, že nemohli absolutně nic říct, nemohi se pohnout, nemohi nic. Takový člověk podle mě v životě nemůže být ani šťastný. Jeho celý den se skládá z toho, že ho někdo umyje, přebalí, nakrmí. Nemůže si říct, že má žízeň, nemůže říct, že ho někde něco škrábe. Nemůže nic. Opravdu by jste jako rodiče dovolili, aby mělo vaše dítko takový smutný a víc, než jednoduchý život?

A když se narodí prcek feťačce? Už od narození je (nebo může být) závislé na drogách. Takové miminko musí neskutečně trpět. Je hodně kuřáků, kteří ví, jak těžké je přestat kouřit. A co teprve novorozeně, které má absťák na kokain, heroin, pervitin...? Takové "matky roku" by měli mít potrat přímo nařízený.

Právo na život do jisté míry uznávám a zastávám. Ale jenom pokud má ten život mít normální. Pokud bude mít co jíst, pít, bude se moct hrát s ostatními, bude moci zlobit, říct, co chce, nebo co neche. Pokud se narodí do zdravé, čisté a milující rodiny. Ale už jenom z lásky k dětem bych rozhodně nezastávala názor, že se nutně musí narodit miminko, které bude trpět kvůli drogám, které se ztěží dožije 10-ti let a těch deset let ještě stráví v nemocnici, nebo které celý svůj život proleží, i když má hlavu a vnímání úplně v pořádku. Takové děti, takoví lidé mají ten nejsmutnější život a nikdo si takový život nezaslouží právo-neprávo.