Článek Potrat - ano nebo ne?

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Potrat - ano nebo ne?

16. 08. 2015 - 13:05

sayonara: Mluvila jsem s jednou vážně nemocnou slečnou, která se mi svěřila, že její otec měl přesvědčit její matku k potratu. A viděla jsem na vlastní oči dvacetiletou holku se zdeformovaným tělem, která vydávala jenom skřeky a byla naprosto nepohyblivá. Její rodiče věděli, že mají genetickou poruchu a velkou pravděpodobnost postiženého dítěte, a přesto měli dvě děti. Ta dvacetiletá je teď mrtvá, její starší ségra se prý nedožije moc přes třicet.

Taky si nemyslím, že by se všechny děti měly za každou cenu narodit. A všichni, kdo jsou 100% prolife by měli s takovými lidmi strávit aspoň chvilku a poslechnout si jejich názor.

---
sayonara.pise.cz

16. 08. 2015 - 16:29

baby-friendly-blog: Děkuji za reakci na svůj článek. Už jsem reagovala u sebe na blogu, ale vložím stejný komentář i sem.

Nejvíc mě z vašeho článku zaujalo tohle:

"Právo na život do jisté míry uznávám a zastávám. Ale jenom pokud má ten život mít normální."

Mám k tomu dvě otázky:

1. Jak definujete, co je "normální život"?

2. Kdo má právo rozhodnout, co je "normální život?

Můj milovaný bratr má autismus a mentální retardaci. Je podle vás dostatečně "normální", aby měl právo na život?

---
baby-friendly-blog.pise.cz

16. 08. 2015 - 18:46

sayonara: Gratuluji vám, že máte dost sil na to, aby váš bratr byl milovaný. Nevím, kolik lidí je schopno milovat postižené dítě a zároveň nezačít nenávidět sebe sama, co mohli udělat jinak, jaké vitamíny by bývali mohli brát atd. Asi bych si takovou věc sama nadosmrti vyčítala a užírala se tím, co jsem mohla udělat lépe. Zvolit jinou stravu? Jiné léky? Jiného partnera? Jinou hudbu během těhotenství? Podstoupit genetické vyšetření?

Normální život je podle mě tedy takový, kdy nesnesitelně netrpí dítě ani jeho rodina. Nikdo by neměl být nucený k takovému utrpení.

V přírodě se často děje to, že zvířecí matka své nepovedené potomky po narození prostě sežere. Je to špatně, nebo ne? Kdyby se tohle nedělo i v našem vývoji, pravděpodobně bychom ani nemohli nad tímhle článkem debatovat, protože lidská rasa by zanikla.

Je otázka, kdy můžeme a kdy nemůžeme omezit svobodu jednotlivce za cenu záchrany celého druhu. Zabila byste svého milovaného, kdyby to byl podobný člověk jako Hitler? Já ne, i když společnosti to zrovna dvakrát neprospěje.

Bohužel jsou na světě takoví lidé, kteří jsou tak nezodpovědní a i přes známou informaci o svých genetických vadách si to dítě prostě udělají, ať se děje, co se děje.

Po dvou dnech strávených ve společnosti několika postižených jsem se z toho musela dostávat docela dlouhou dobu, dokonce jsem přemýšlela, že raději děti nikdy mít nebudu, i když můj genom je až na křečové žíly čistý.

---
sayonara.pise.cz

16. 08. 2015 - 22:00

wolfgirl: Autisté nejsou nijak zvlášť postižení. Ne tím způsobem, kdy o sobě nevedí. Moc dobře ví, cojim vadí nebo ne... Akorát mají jiný pohled na svět. A každý rodič své dítě miluje (pokud si ho nechá). I když v některých případech se možná potichu proklíná. Ale vím, co jste tím mysleli

---
wolfgirl.pise.cz

16. 08. 2015 - 22:11

sayonara: Tak zrovna autisty jsem nemyslela. Myslela jsem lidi, co mají celoživotně hrozné bolesti, že si musí oddělat játra do deseti let, nebo lidi, co jsou neskutečně zdeformovaní a neschopní slova a pohybu.

---
sayonara.pise.cz

17. 08. 2015 - 12:39

baby-friendly-blog: Nemusíte mi gratulovat. K tomu, abych milovala svého bratra, skutečně žádnou sílu nepotřebuju. Jeho nejde nemilovat

To je asi ten největší rozdíl mezi námi dvěma. Já jsem se od dětství setkávala s postiženými lidmi, a proto jsou pro mě normální součástí společnosti. Jsou to pro mě LIDI a ne diagnózy ani čísla ve statistice. Nechci se vás dotknout, ale vy na mě působíte, že se na ně díváte právě takhle.

---
baby-friendly-blog.pise.cz

16. 08. 2015 - 21:55

wolfgirl: Autistu máme v rodině a tak moc dobře vím, že pořád je schopný si říct (tak či onak) zda se mu něco líbí nebo ne. Ale jak jsem psala v článku, člověk, který je od malinka ležák a nemůže ani své případné rozumové schopnosti dát na jevo, tak to podle mě není ŠŤASTNÝ život...
A normální definuji tak, jak v článku: mít schopnost říct, co chce, nechce, mít schopnost zlobit, hrát si... nebýt od narození závislý na fetu...

---
wolfgirl.pise.cz

16. 08. 2015 - 22:51

marinka: 1. Definovat normálnost nelze, to je jasné, ale asi to bylo myšleno spíš jako plnohodnotný život ve společnosti, kdy se o sebe jedinec sám nebo s trochou pomoci o sebe zvládne postarat.

2. V tomhle případě má právo rozhodnout co je "normální" život matka. Né podle mě, ale podle zákona to tak prostě je.Koneckonců je to především (i když vždy nejen) ona, kdo si ponese následky, ať už se rozhodne jakkoliv, po zbytek života.

Kdokoliv, kdo se narodí má na život právo!!!!! a záleží na spoustě různých "faktorů" (rodiče a jejich pohled na svět, sebeuvědomění,lidé v okolí.....) jak je přijat.

---
marinka.pise.cz

17. 08. 2015 - 12:42

baby-friendly-blog: Ano, já vím, že podle zákona to tak je. Já se ale ptám, proč by to tak mělo být.

Píšete: "Kdokoliv, kdo se narodí má na život právo!!!!!"

Dokázala byste vysvětlit proč?

---
baby-friendly-blog.pise.cz

17. 08. 2015 - 15:36

márinka: Sice na tom není moc co vysvětlovat, ale opět je to dáno zákonem.Mluvím o životech lidských (o topení koťat a podobně pomlčím, protože téma článku je jiné).
Byli-li bychom v přírodě ještě nedoknuti civilizací, pravděpodobně by se narodil a přežil právě takový jedinec, který jej je schopný (sám nebo za určité pomoci) přežít. A právo na život by nebylo třeba vysvětlovat. Tím nechci říct, že civilizace je špatná,což už zase odbočuji, ale pro vysvětlení, kterého by v takovém případě nebylo třeba, jsem to potřebovala použít.

17. 08. 2015 - 15:39

márinka: Ještě dodám, že nemám ve zvyku lidi soudit, a že chápu, že s mým názorem (nejen na téma potratů) se mnou nemusí kdekdo souhlasit.....Ale má povaha je taková, že mám zkrátka potřebu, když už se někdo zeptá, vysvětlit proč si to myslím (i když třeba špatně..a třeba ne ).

18. 08. 2015 - 18:07

márinka: Nějak se mi nepovedlo v předchozím komentáři úplně přesně zformulovat odpověď,tak pro úplnost. ..Je to tak asi proto, že ve chvíli, kdy se narodí už není součástí matčina těla, ale je to bytost sama o sobě....Která se dokázala narodit, přežít těhotenství a je tady!!!!!
Ještě mě+ napadá otázka, co když zachování tšěhotenství zaručuje matce (, která má už třeba další dítě) jistou smrt? V tomhle případě, by bylo asi i dost ..zvláštní?... nutit jí si dítě nechat.

16. 08. 2015 - 22:38

marinka: Tohle je těžké téma a jsem, za předpokladu, že je dítě v pořádku a schopno aspoň trochu plnohodnotného života (což stejně nikdy nezjistíš dokud se nenarodí) spíš pro to, aby si je matka nechala (i fetačce se může narodit zdravé dítě je-li vše od začátku pod dohledem atd.).
Jiná situace ovšem nastává, když je dítě prokazatelně fyzicky nebo duševně hodně postižené.Péče o takové dítě je opravdu náročná a když už se tedy někdo rozhodne si jej nechat, měl by si především být jist, že to zvládne, ono to totiž fakt není jen o tom se postarat, ale třeba i o tom vidět ho trpět, nevědět co chce, co si myslí atd....
Nicméně ať už si o tomhle tématu myslím co chci, situace je taková, že záleží na těhotné jak se rozhodne. Asi je to bráno tak, že je to její tělo, její život a její budou i ty pocity poté, ať už se rozhodne jakkoliv.
Tohle jsem hrozně moc zestručnila, ale kdybych se tu měla dopodrobna rozepsat o tom, co si myslím, kdy a proč ano nebo ne atd., bylo by to na hoooooodně dlouhý článek. Možná nejeden. Takže radši jen takhle.

---
marinka.pise.cz

17. 08. 2015 - 09:19

wolfgirl: Díky za všechny vaše komenty

---
wolfgirl.pise.cz

31. 08. 2015 - 19:13

nekra: Potrat je téma, který pořád vzbuzuje vášně a nad kterým se lidi můžou skvěle pohádat.

Můj názor je, že člověk (zpravidla se to týká žen) nemá být nucen v sobě trpět plod, když ho tam nechce. Potrat tedy v prvé řadě vnímám jako způsob rychlého odtěhotnění (je to jednodušší a rychlejší, než se s nehctěným plodem tahat 3/4 roku v břiše, tloustnout otékat a zvracet kvůli němu). I kdyby byl plod sebevíc zdravý.

Souhlasím s tím, že děti z poškozených plodů, tedy poškozené nebo nemocné děti, mohou následně život protrpět. Jisté to sice není (když dokáží někteří hendkepovaní dospělí žít šťastně, mohly by to zvládnout i některé děti), ale přivést někoho do takovýho života je spíš sobecká touha o ukojení "aby žil" než pro jeho dobro. Docházím k názoru, že nejhorší je nechtít žít a nebýt ani schopen se zabít.
Udržovat při životě či nutit žít lidi, kteří nechtějí, místo toho, abychom je nechali odejít, není pro jejich dobro. Tomu nemůžu říkat humanita, to je pseudohumanita, která ubližuje a akorát se zaštiťuje kecama o pomoci.
Problém (nebo možná "problém") je v tom, že i kdyby plod chtěl žít jako postižený člověk, nemá jak to jasně a srozumitelně vyjádřit.

---
nekra.pise.cz