Článek Poporodní blues?
Komentáře k článku: Poporodní blues?
iva: Pane jo, ta je tak nádherná a slaďoučká 
Příště jí koukej vyfotit, až bude řvát jako tur. Ať máme srovnání 
Vlčice neboj, tyhle stavy jsou úplně normální. Měly jsme to všechny a která říka, že ne, tak to má dodnes 
Cos popisovala, bylo jak pres kopírák u nás. Dodnes si pamatuju, jak mi jednou pomáhala babi uspávat, to skoro uspalý dítě mi dala do náruče, ať ho dám do postýlky a dítě začalo řvát. A já taky, že jsem neschopná matka. Babi si jen klepala na čelo, že jsem prostě přetažená, ať neblbnu
Na nás, čerstvý maminky, je toho prostě hodně, no. Těch emocí. Toho očekávání. Dojetí. Lásky. Strachu. Přesvědčení... prostě máme pocit, že máme bejt na jednou skvělý my i dítě a ono to nefunguje. 
Mě hrozně pomohlo zjištění, že miminka neumřou, když jim nedám flašku v tý chvíli, kdy si o ni řeknou. Pak jsem se tak nějak uklidnila a uklidnily se i ty děti
Prostě klid, přežiješ ty, přežije malá. V pubertě budeš ještě s láskou vzpomínat 
sayonara: To mi něco připomíná! Taky jsem si občas říkala, že jsem blbá a že jsem si měla ukrást už nějaké roční děcko.
Zkus si koupit nějaké vitamíny pro kojící matky, to by ti mohlo aspoň trochu zvednout bojovou morálku.
A neboj, minimálně u mě to bylo pořád lepší, i když jsem v to ani nedoufala.
http://sayonara.pise.cz/629-prvni-mesice-s-elfimi-stenaty.html
wolfgirl: Tak sem mrkla a přečetla a máš můj obdiv. Zároveň si říkám, že když jdou zvládnout dvojčátka (které jsem kdysi tak moc chtěla, blbec), tak musím přežit i jedno mimčo 
milan2: TSss...
Nás prvníá děťátko zaskočilo také. Neměli jsme ještě automatickou pračku a jednorázové plínky tehdy nikomu vůbec nepřišly na mysl. No a co?
Do jedné v noci jsem s dítětem v náručí pochodoval já, od jedné do rána s ním pochodovala manželka. Pak usnul a spal celý den, zatímco jsem byl v práci - jakmile jsem přišel domů, zase bylo nutno s ním pochodovat. No a co? Dyk je to normální.
Tohle děťátko bude jednou dospělé. A bude mít vlastní děťátko. A to jeho děťátko Vám jednou řekne: babičko, já tě mám tak ráda...
Dnešní Vaše problémy jsou naprosto směšné a bezvýznamné, protože v budoucnu za to dostanete extrémně sladkou odměnu.
márinka: Jé, to je hezký mimi...Jo a klid, to co prožíváš docela dobře znám (měla jsem to s oběma dětma), to jsou opravdu jen zblblé hormony. Časem to bude jenom lepší a lepší.
tlapka: Nevýhodou internetu je, že můžeš najít spoustu "dokonalých" matek.
Výhodou je, že najdeš spoustu těch, co zveřejní i to, co dokonalé ne, a pak zjistíš, že je to asi holt všude stejné.
Vydržte! Ono ani vlastně nic jiného nezbývá. Na ten zápřah se prostě připravit nedá, viď? Hormony jsou sviňa, ale už bude určitě jenom líp.
wolfgirl: To máš pravdu. Na zápřah se připravit nedá. Sice sem čekala, že to bude záhul, nevyspíme se, mimino bude celou noc plakat... jenže ono praxe je trochu něco jiného. Ještě že to za to stojí
milan2: Takové blbosti.
Konečně jste se stala důležitým člověkem a Vy blábolíte takové blbosti.
Stala jste se úhelným kamenem života své dcerky i jejího tatínka, a vůbec si to neuvědomujete.
Váš život konečně získal smysl a důvod, a Vy tady blábolíte blbostě.
Ale jako každou i Vás to nejspíš brzy přejde.
Vaše dětátko je krásné a radost na mně dýchá, když ho vidím.