Článek Potřebuju snad pomoc?
Komentáře k článku: Potřebuju snad pomoc?
iva: Hlavně klid a nohy do ledu, Šmudlo.
Jsi stále ještě v šestinedělí, to znamená, že tělo i mozek se teprve začínají srovnávat. Jsi unavená, nevyspalá, hladová, nedodržuješ pitnej režim, chceš bejt tisíciprocentní a ono to nejde.
A mimochodem - nejsi jediná. Tohle jsme si prožily všechny. Akorát někteří chlapi si myslí, že když vstanou jednou za noc, tak by měli dostat Řád bílého lva, když pak ještě jdou dřít do zaměstnání 
Hlavně se uklidni, uklidni a ještě jednou uklidni. Malá je v tom absolutně nevinně, ale to ty taky. Ona má právo bekat, když má hlad a ty máš právo bejt nervózní, když máš hloupý pocit, že selháváš. Ale ty neselháváš. Ty jsi prostě jenom úplně normální máma prvního dítěte. S druhým už budeš víc v pohodě, neboj 
PS: když bylo dětem asi 14 dní, dostala jsem se do stavu, kdy jsem na ně histericky řvala: "Co po mně sakra chcete?!"
Chtěli nakrmit, ale protože jsem je dokojila před čtvrt hodinou, netušila jsem, že fakt můžou mít zase hlad 
wolfgirl: věříš že tě fakt obdivuju? já mět doma dvě zuzky tak uteču. fakt obdivuju tě. jak to dáváš bez prášků?
iva: Nedávám
Neboj, kecám 
Za pár let taky budeš s humorem vyprávět, jak tě Zuzalína vytáčela
Ber to tak, že dítě ti vezme 100 % tvýho času. Takže já jsem na tom vlastně byla líp, když jsem těch 100 % dělila mezi dvě mimina 
Sranda je, že ti nikdo předem neřekne, jakej je to záhul. A když řekne, tak mu stejně nevěříš tohle si prostě musí každej odžít, no. Někomu to jde hůř, někomu líp. Mně hodně pomáhaly obě babičky a taky jsem měla štěstí na kočárkovej gang. Kolegovo manželka porodila tři týdny přede mnou, kamarádka má dvojčata o sedm let starší než holky, v porodnici jsem měla kliku na spolubydlící (naše děti spolu dokonce chodí i do školy) a na neonatologii jsem se taky potkala s prima babou. Babičky pomáhaly fungovat, kamarádky nezblbnout
iva: Tak až ti bude zase hrozně a budeš se blížit včerejšímu stavu, pusť všechno z rukou (máš-li v rukou zrovna Zuzalinu, OPATRNĚ ji odlož do postýlky) zhluboka se nadechni, dlouze vydechni a nahlas řekni: "Tohle zvládnu. Iva slíbila, že se to časem zlepší a já jí věřím!" opakuj nejmíň třikrát za sebou!!!
Dělala jsem to samý, jen s jiným jménem. Díky tomu jsem miminka nezahlušila
wolfgirl: Je pravda, že párkrát sem si už říkala, že když ty to zvládáš celkem s nadhledem stereo, tak to musím zvládnout taky, když mám jenom mono 
iva: Jé, já jsem vzor. A ještě snad i pozitivní 
A co teprve Sayonara, ta při dětech pracuje na částečnej úvazek.
To já jsem si užívala dětiček bez odbíhání do práce. Ono by to u mě šlo taky blbě, policejní Home office si nějak nedovedu představit
Jasně, že to taky v pohodě zvládneš, podle mě jsi mamka od přírody. Dokonce si vybavuju, že jsem si jednou u tvého blogu překvapeně neuvědomila, že ještě nemáš děti. Já tak nějak předpokládala, že máš, jen o nich nepíšeš
wolfgirl: jaj tak policajtka. tak to musíš zvládat. jinak bys nedala psychotesty
iva: Ale neblázni. To, že někdo zvládne odejít od psychotestů sám, aniž by si ho rovnou pro jistotu odváželi na psychiatrii, neznamená, že si za pár let převálcován zaměstnáním a životem, nevybije vztek a frustraci na někom, ldo se nemůže bránit
Já z psychotestů odcházela docela převálcovaná - na otázku: "Kde jsi?" jsem mámě do telefonu odpověděla: "Takovej velkej hranatej plac, uprostřed je kostel." Čímž jsem myslela Náměstí republiky
Ale maně si vybavuju, že otázka: když vám bude dítě každou noc řvát 3 hodiny v kuse, ač je přebalené, nakrmené, v teple a pohodlí - budete mít chuť ho zabít?! se v testech neobjevila. Možná i proto ksem testy zvládla úspěšně
sayonara: Neboj, to se zlepší.
Zkus ji po každém ublinknutí nepřevlékat. Sice je to humus, ale lepší spící a lehce zasmrádající než řvoucí a navoněné.
wolfgirl: tady nejde o to jestli voní nebo smrdí. ale nemožu ju nechat v promočeném, pak už studeném. když si ublinkne a má mokrý kousek rukávu tak fajn, ale když je komple promočená, tak to nejde... včera hodila taký gejzír večer, že i tatínek se vyslékal
jurtanimo: Ahoj, Tvůj blog čtu už dlouho a od té doby, cos porodila netrpělivě čekám na další článek a popravdě Tě obdivuju, že si na napsání a vypsání se, najdeš vůbec čas. Já svůj blog přestala psát právě, když jsem otěhotněla a teď pomalu přemýšlím (právě při čtení Tvých článků), že možná pro odreagování zas začnu.
Porodila jsem cca měsíc a půl před Tebou, takže mi nedá zrovna na tenhle článek nereagovat. Byla jsem na tom úplně stejně. Týden po návratu z porodnice začalo malou trápit bříško a já s neuvěřitelně bolavými bradavkami byla na pokraji zhroucení se, protože jsem totálně netušila (a stále netuším), jestli řve hlady nebo kvůli bříšku. Pořád jsem řešila, jestli mám dost mlíka a byla zoufalá z toho, že k malé vlastně necítím nic pozitivního. Téměř jsem na ní nebyla schopná ani mluvit. Jen jsem se vždycky modlila,aby zabrala a byl klid. Ale protože se malá přejídá tak po položení do postýlky, stejně jako píšeš Ty, hned zvracela, což, i když jsem ji většinou nepřevlékala, pokud nebyla durch,ji vzbudilo a už nejspíš kvůli pálení žáhy nezabrala, takže nastalo dvouhodinové kolečko vymýšlení,jak ji ulevit a co vlastně s ní. Byly dny, které jsem téměř komplet probrečela.
Věř, že jsem měla i naprosto stejné myšlenky jako Ty, jen v tom hrály roli futra dveří, kterými jsem procházela se řvoucí dcerou ji přebalit nebo už po několikáté převléct z pozvraceného oblečení. Všechny známé (taky už matky) mě uklidňovaly, že je to naprosto normální, ale to mi stejně moc nepomáhalo.. člověk prostě musí počkat, až se mu srovnají hormony a ani tak to u mě ještě není stoprocentní, obzvlášť, když jsem unavená a všechno mě bolí z věčného nošení pětikilového propínajícího se dítěte.
Nevím, jak je to při krmení z flašky, ale při kojení mi všichni kladli na srdce, že by měl být mezi jednotlivým krmením rozestup alespoň hodina a půl, aby se nemíchalo staré a nové mléko a ne, že bych chtěla udílet rady, ale nám celkem na to blinkání a i na to bříško pomáhalo dodržovat alespoň dvouhodinové pauzy.
Držím Ti palce, ať se malá začne, co nejdříve usmívat, to pak je hned lepší nálada a ať Ti to šestinedělí (které já považuji za horší než porod), co nejrychleji uteče
Chtěla jsem napsat, abys věděla, že v tom nejsi sama. Teď už jdu zkusit zas zabrat, než se malá vzbudí na další kojení. Měj se a drž se!
wolfgirl: Děkuji moc za tvůj komentář. Vlastně sem ani netušila, že mám tolik věrných čtenářů. Čekala sem tak tři, možná čtyři a hle - další
K těm pauzám mezi krmením - ráda bych ju krmila míň často, ale když po půl hodině řve, hledá, co by si nacpala do pusiny a pak sťápe dalších 60ml mléka, tak je těžké nechat ju hladovět, aby snad neblinkala. Vlastně dělám cokoliv, jenom aby byla ticho, což někdy opravdu trvá i dvě hodiny. A když je člověk sám a nemá ho kdo vystřídat... no dyť to znáš.
Jinak tobě i prckovi přeju hodně štěstíčka a zdravíčka, já se jenom modlím ať nepochytá všechny moje neduhy.
hroznetajne: Já tomu rozumím úplný ho... houby, ale chtěla jsem Ti napsat, ať se držíš! Dítě je jak nekonečná šichta ve fabrice, takže obdivuji úplně každou mámu. Úplně každou. Drž se!!!
zmocaluabazin: Možná to nebude nejpozitivnější, ale mně bylo po šestinedělí hůř, protože jsem doufala, že kdy skončí, bude dobře a nebylo. A není to procházka rájem ani teď. Myslím, že to na psychiatra není, ale uz je to na větší kontrolování se. Za mě dva tipy, co občas pomáhají. 1) Nechat dítě dítětem a na chvíli jít do vedlejší místnosti se pořádně prodýchat. 2) Soustředit se na dětský pláč. Nebrat ho jako pokyn - teď musím okamžitě něco udělat - ale jentak se na dvě minutky zastavit a ten hlásek poslouchat, analyzovat, zkoumat výšky atp, neumím to asi dobře popsat, ale snad chápeš. Pomůže to někdy vytvořit trochu nadhled, když je to fakt potřeba.
iva: Ano, souhlasím. Jednou jsem utekla do vedlejšího pokoje, strčila hlavu pod polštář a tam hysteticky řvala vulgarismy, abych se uklidnila