Asi před půl hodinou jsem dojela od doktora z prohlídky. Mile mě překvapilo, že nemusím lozit na kozu, protože to mám ráda, asi jak většina z vás zubaře. Jenom jsem se vyvalila na lehátku, udělal se ultrazvuk a v podstatě to bylo všechno. A odvezla jsem si už těhotenskou průkazku. Miminko je jedno, což jsem vlastně ráda,

Myslím, že mě začínají deprese nebo ta citlivá nálada nebo co to je. Od včerejška musím přemýšlet na to, jak nic nezvládnu, jak nic nezvládám už teď. V je teď ještě až do večera v práci, protože holt žně jsou žně. A tak jsem celý den sama doma a místo dělání kravin přemýšlím nad vážnýma věcima a tak vůbec. Knížky mám přečtené

Těhotenství je prý jedno z nejšťastnějších období. Jak pro ni, tak pro něho. Alespoň jsem to četla snad na každém miminkovském webu.

Těžko říct. Jsem na konci prvního trimestru a třeba se to "nejšťastnější" ještě objeví.

Do teď jsem si myslela, že se mě ranní nevolnosti a další chuťovky prvních těhotenských týdnů, měsíců netýkají. Je pravda, že je mě každé ráno, jak po flámu, napíná mě to a musím hooodně rozdýchávat, ale nemusela jsem nutně každý den objímat WC. Na druhou stranu je mi celý den divně, ale pořád je to v rámci jakési normálnosti.

Dneska jsem přecházela od jednoho doktora k druhému. Nešlo o žádný vážný důvod nebo tak, ale jednoduše jsem se stěhovala a tak jsem hledala doktora, který je blíž. A zrovna jsem od doktora odešla s novinkou, která mě nutí se zubit na celé kolo.