Wolfgirl | WolfGirl

 ... a veškeré představy a přesvědčení se hroutí.

Přesvědčení 1: nikdy v životě nebudu nosit kabelky. Mám kapse.

Od včerejška od večera se mnou hází poslíčci jedna radost. Nejsou nijak silné, ale za to je jich víc, než bych chtěla. V noci jsem se vzbudila s myšlenkou, pocitem, nebo spíš s vědomím, že budu rodit. Nevím, kde se to vědomí vzalo, ale někde tam hluboko to prostě vím. Otázka je kdy.
Ráno jsem šla celkem na řídko. Neříkám,

Ráno jsem byla na kontorle, doktorka se ve mě pohrabala a podle toho usoudila, že se Zuzka ještě nikam nechystá. Asi se rozmyslela, či co. Tak jsem si řekla, že když je mě narozdíl od včerejška dobře, tak ji zkusím namotivovat, aby se na ten svět těšila a hnala jak o život. Pustila jsem se do velebení postýlky. Prasklý rošt

Musím si postěžovat. 2 týdny zpátky mě doktor nařídil přísný klid, tak sem šla k našim, ať su opravdu v klidu. Vzhledem k tomu, že doma se dělá komora a tak. Včera sem zjistila, že je všechno, dalo by se říct, v poho, tak že pojedu dom a s klidem budu pokračovat tam.

Jenže za ty 2 týdny se toho dost pozměnilo. Ono že je místnost defacto nahotovo je dobře, ale tím to asi tak hasne. Dojela

Zdá se, že se to pomalu blíží. Termín je sice ještě daleko (16.-20.2.), ale vypadá to, že Zuzlce se chce na svět dřív. Už ve středu, když jsem byla u doktora, tak mě oznámil že mám počítat s tím, že pujde ven dřív, než počítám. No doma se začínáme sázet na termín, kdy malá vyleze. Ségra tipuje 27.1 ., já 25.1. a tatínek