Tak mi dnes panička donesla ten záchůdek. Rovnou mi úplně přeměnila můj domov. Vzala mi domeček. Ale zase mi udělala takovou lenošku. Tak se schovávám pod to. Pak mi panička dala pár kousků jablíčka, abych se vnocém cítila stejně, jak ve starém. A dala mi kousek jablíčka i na tu lenošku a doufala, že mě to udrží. Nakonec jsem se odhodlala i nahoru. A udrželo. Celou dobu zkoušela, jestli je v kleci

Je to tak. I já, morče může být alergik. Prej na prach. Doktor říkal, že to může být i pilinama a tak. Tak paničku napadlo trošičku mi přeměnit můj domov.  Plánuje koupit záchůdek a bude doufat, že se naučím chodit tam. Prý to není nic těžkého. Tak jsem snad šikovná holka, ne? A piliny budu mít jenom tam a po zbytku klece mi chce pořídit nějaký hlodavčí koberec. Ale ze začátku se zásobuje

Ahojte všecí! Už jsem vám dlouho nic nenapsala. Vlastně jsem se tady neobjevila ještě dýl, jak panička. Tak abych to také napravila...

Panička se stěhovala chvilku po tom, co si mě přinesla domů. Takže než se tam zabydlela, já byla zatím u její maminky, která se o mě starala. Ale vždycky, když panička přijela, tak jsem byla štěstím bez sebe. No a asi po měsíci si mě vzala panička k sobě

Panička začíná zjišťovat, žei hlodavci můžou mít různé povahy. Ostatě má s čím porovnávat, díky Charlie, starší morčici. Mimochodem seznámení moc nevyšlo. Já bych i chtěla, ale Charlie po mě vyjela a byla šíleně nervozní. To vrzání zuby museli slyšet až do vedlejšího bytu. Tak se panička rozhodla zbytečně ji nestresovat.

Panička také zjistila, že mám narozdíl od mé morčecí sousedky ráda

Dneska si mě panička zase vzala. Sice jsem ani hlavu z domečku nevystrčila, ale nějak věděla, že jsem tam. Tak když už mě vytáhla, tak jsem se teda nechala. Sedla si se mnou na gauč. Ze začátku jsem se jí jenom krčila na klíně, nebo lépe řečeno na jejím bříšku. Ale pak jsem zjsitila, že můžu běhat po gauči.

Dneska ráno panička vstala a čekalo ji v obýváku překvápko. Já :-) Včera, se na mé sestry přišla podívat jedna holka a doprovod jí dělala maminka paničky. A tak se rozhodla, že už mě odveze také. Panička přišla z práce až o půl 12 v noci, takže do obýváku už nešla. Ale dneska ráno byla opravdu překvapená. Emička je doma!

Dovolte, abych se vám představila. Jmenuji se Emi, a panička mi říká Emi, Emičko. Sice chtěla původně Kim, pak Viki a nakonec Emu. Ale zjistila, že stejně na mě bude volat tak, jak už to dnes udělala, tak se rozhodla pokřtít mě právě Emi. Říká, že je to obdoba jména Amy. A také, že prý mi to jméno sedí. Tak doufám, že se