Celý minulý rok byl zajímavý. Když člověk čekal déšť, přišlo horko, když člověk čekal teplo, přiřítila se vichřice... Popravdě netuším, jak se kdysi lidé mohli řídit podle pranostik a podobných pouček. To že na Medarda pršelo, ještě neznamená, že bude pršet dlaší měsíc a něco. Možná spadlo pár kapek, ale maximálně týden. A ještě ne v kuse. Nějakých 15 roků zpátky si pamatuji sníh od půlky listopadu

Tak si sedím na posteli, hledím do blba a přemýšlím, jaké to asi je být psovodem, inseminátorem, tým pánem co jezdí s "hovnocucem".... A tak mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby byla možnost si na den některá zajímavá povolání vyzkoušet. A třeba to i zveřejnit. Jenže by to chtělo skupinku alespoň dvou lidí. Někoho, koho už také nějaká taková blbinka napadla. A pokud to umí s kamerou, nebo

Dlouho jsem tady nebyla. V pondělí jsem nastoupila do práce  a jaksi nebyl čas... Ale teď ho podle všeho bude zase mít plnou pr... kapsu :-(

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Tak si to představte. Poslední dva týdny běhám z agentury k doktorce, do agentury na podpis smlouvy... Jeden bod ze smlouvy obsahuje takovou krásnou větičku,

Sach vyběhla z katedrály a utíkala z dohledu Tima, tak rychle, jak jen jí to po dvou nohách šlo. Utíkala rovnou domů, ani ji nenapadlo se přeměnit. Když doběhla domů, Leon na ni už čekal. Chtěl něco ríct, ale Sach ho předběhla. "Pamatuješ si, jak zemřeli babička s dědečkem?" vyhrkla na něj. Leon zůstal v šoku. "Sach, je ti dobře?"ptal se ustaraným hlasem. Nefalšovaně ustaraným

Sach se prudce otočila. Stál za ní její nový spolužák. "Ty.. jak... proč... kdo..." začala koktat. Zasmál se. "Tim. Ze školy?" Sach se zasmála. "Jo jasně, Tim." Jak dlouho tady kruci je? "Co tady děláš?" zaútočila na něj. Tim zvedla v obraně ruce. "Byl jsem zvědavý stejně, jako ty." Se vší vůlí se ovládala. "Zvědavý? Já že to tu znáš."

Po včerejší domluvě jsem se dnes vydala na pohovor. Ona práce je asi necelou hodinku autem, ale dopravními prostředky byla cesta napínavá. Za prvé jsem na tu stranu jela poprvé, za druhé jsem třikrát přeskakovala a aby toho nebylo málo, tak za třetí jsem mezi druhým a třetím skokem měla tři minuty, z kterých se vyklubala necelá minutka. Takže bylo dost zajímavé hledat cestu a ještě k tomu stíhat.
Už

Včera za mnou přišla sestra, že potřebuje do školy knížku. Přišla večer, takže už bylo pozdě. Říkám fajn, zítra tam skočím. Ráno musím po doktorech, ale mají tam až do šesti, takže budu stíhat poměrně v klidu. Dnes přijedu kolem čtvrté odpoledne domů. Okecám mamku, že se mi nechce jít samotné. Před pátou nám jel na město bus, tak jedem busem. Přijdeme ke knihovně a teď čumím, jak žaba z kišky.

Sach zalapala po dechu. Z překvapení, které zapříčil učitel, se jí zatmnělo před očima. Tak tak ovládla své instinkty a nezačala nesouhlasně vrčet. Když se uklidnila, její nový spolužák si to už mířil na jedinou volnou židli ve třídě. K Sach. Ani nezaregistrovala, jak se vlastně jemnuje. Ne, že by na tom záleželo, ale bude fajn znát jméno toho, koho v nejbližší době pokouše. "Ahoj." pozdravil

Zní to jako triviálnost, kterou zažívá každý druhý. Jasně že jo. V pokoji je sotva 20° a ono to má otevřené okno, protože je mu horko. Co si třeba vyslést mikinu? Nebo jít do obýváku, ve kterém je vždycky chladněji? Ale proč by měla, když může už klasicky vyštvat vás. A vy jste tak blbí, že než aby jste se zachumlali pod deku (a i tak někdy mrzli, když máte postel v průvanu), tak se raději

...dneska celkem trend. Ale i takové kamarádství, podle mě, vyžduje jistá pravidla. V první řadě si ujasněme, co je to vlastně za vztah. Většina lidí, a ne jen mladých, si takové kamarádství představuje, jako volný vztah. Spěme spolu, ale nevažme se. Souhlasím. O tom to  podle mě je. Navzájem si důvěřujete, víte, co od sebe čekat, ale při tom nemusíte vyšilovat, když si najde někoho jiného...