Wolfgirl | WolfGirl

Včera jsem byla s paničkou u doktora zastřihnout drápky. Zrovna se panička ptala, cože poslední dobou tak vyvádím, že snad mám pubertu či co. A došla na to, že je mi samotné smutno. Doktor říkal, že každý si zvyká jinak a že zrovna já k sobě někoho svého druhu holt potřebuji, že mi jednoduše paniččina péče nestačí. Tak se panička rozhodla přemluvit V, který má paničku narozdíl ode mě rád, jestli

Je to tak. I já, morče může být alergik. Prej na prach. Doktor říkal, že to může být i pilinama a tak. Tak paničku napadlo trošičku mi přeměnit můj domov.  Plánuje koupit záchůdek a bude doufat, že se naučím chodit tam. Prý to není nic těžkého. Tak jsem snad šikovná holka, ne? A piliny budu mít jenom tam a po zbytku klece mi chce pořídit nějaký hlodavčí koberec. Ale ze začátku se zásobuje

Panička začíná zjišťovat, žei hlodavci můžou mít různé povahy. Ostatě má s čím porovnávat, díky Charlie, starší morčici. Mimochodem seznámení moc nevyšlo. Já bych i chtěla, ale Charlie po mě vyjela a byla šíleně nervozní. To vrzání zuby museli slyšet až do vedlejšího bytu. Tak se panička rozhodla zbytečně ji nestresovat.

Panička také zjistila, že mám narozdíl od mé morčecí sousedky ráda

Dneska ráno panička vstala a čekalo ji v obýváku překvápko. Já :-) Včera, se na mé sestry přišla podívat jedna holka a doprovod jí dělala maminka paničky. A tak se rozhodla, že už mě odveze také. Panička přišla z práce až o půl 12 v noci, takže do obýváku už nešla. Ale dneska ráno byla opravdu překvapená. Emička je doma!