Hej fakt to je moc... Včera mě mamka volá, že esi mám čas a že esi možu dojet, že potřebuje pohlídat ségru. Jakože je jí 17 a není doma sama poprvé, takže o co jde...

Ségra byla na táboře jako pomocná síla. V ten pátek měli přijet dom, ale už nějak dopoledne mamce volali, že je v nemocnici a že si pro ni můžou dojít. Tak teda mamka volala strýcovi, oba vypadli z práce a jeli pro ségru.

Lidičky moje zlaté, zdá se, že na vás kašlu... ale není to tak.

Jenom jsme teď řešili takové vážnější téma doma s tím mojím chlapem. Nevím, jestli jsem se o tom někdy zmínila, ale mám jaksi vyhrocené mateřské instinkty, takže chci každou chvilku miminko... uznávám, že kolem miminek jsem začala bláznit už asi v 17, kdy se u mě (asi) objevili právě tyto rodičkovské věci. A tak, zajímali mě

Zas jsem tady notnou dobu nebyla.. ale mám pro to pádný důvod, ostatně jako vždy :-D

Za prvé, jsme se s V rozhodli dát do pořádku ložnici, takže teď bydlíme u našich, protože náš domek je mírně neobyvatelný. A také tam jezdím pomáhat, s čím je třeba a tak. Takže na nějaké sedění u PC teď nebyl ani čas, ani chuť. Jinak jsem byla asi tři týdny zpátky na operaci se slepákem, tak jsem byla

Tak jsem dokázala mamku překecat a šli jsme na túru. Původně jsem chtěla jít 20km ale mamka po pěti tak nemohla, že jsme si nakonec dali jenom 10, tu nejkratší trasu. Ale i tak to bylo fajn. Padesátka byla v sobotu, ale jeli jsme k prarodičům, kde jsme přespali už v pátek. Startovné bylo od 6 do 9, tak jsme stávali už po páté, ať máme co nejvíc času. Už od samého rána byla sranda. Babička zjistila,

A nikdo tu nebyl. V byl ještě v práci, a pavouček si lezl po zdi. Tak jsem si zašla pro papuč V - přece nepoužiju svoju papuč ve které chodím. A nakonec jsem ho zabila. Ještě je přilepený na zdi :-D

OK, musím se holt pochválit. I když... vlastně to ani tak nebyl pavouk, jak spíš "pavouk". Ono kdyby se použila lepačka, tak proleze tou dírkou, ale pro mě to byl výkon. Takže jakmile

Emča nám onemocněla. Doufám, že nijak moc, že to spraví nějaké kapičky, ale od začátku...

Včera byla ještě venku, běhala po gauči, bobkovala mě do klína, prostě pohoda, živá, cajk. Dneska ráno měla zalepené oko. Na vrchním víčku takové slepené chulpi, tak jsem jí to, jak jsem ji hladila, trošku "rozčesala" prstem, snažila jsem se jí to očko otevřít. Říkala jsem si, že ho má třeba

A to doslova. Nevím, jestli jsem se někdy zmiňovala, ale jsem šeroslepá. To znamená, že v potmě, v noci toho moc nevidím. Ono nejde asi vidět ani tak moc, ale já jsem prakticky slepá. Např. rozeznám světlejší a tmavší předměty od sebe. Ale nějaká vzdálenost nebo hloubka mi nic neříká. Respektive mým očím. To jen tak, aby jste pak pochopili riziko mého rozhodnutí...

Tak, a teď - co se zase

Včera jsem v práci omdlela. A ještě jim stihla pozvracet záchod, jak jsem nestihla doběhnout. Už přes den jsem několikrát letěla na záchod, křeče v břichu, ale do práce se prostě musí... Uznávám, že jsem V v autě udělala další hysterickou scénku, když jsem odmítala opustit prostory auta a vůbec vyjít někam ven. Nakonec mě musel lištit (co si, jak mě pak řekl, vyčítá), abych se zpamatovala... Na

Asi jstesi všimli, že opravdu vznikla nová rubrika... S takovou se vůbec nebojte, že bude prázdná....

Včera jsem nepřišla ani do práce na noční. Vyšla jsem, všechno, ale asi v půli cesty jsem to otočila a utekla domů. Důvod? Proběhl mě pod nohama... Nejsu já blbá? Kvuli tomu nedojít do práce? Bylo celkem dost času, tak me tam chtěl V odvést autem. Jenže se mnou nehl. On,

Tak jsem byla v týdnu u doktora a neuvěříte, co jsem zjistila. Ten "infarktový stav" byl opravdu z pavouků!!! Na jednu stranu jsem ráda - přece jenom srdíčko má člověk jedno. Na druhou se z toho zblázním... Už mě napadlo, že snad zavedu novou rubriku o mé fobii :-D
Takže - za to, co se dělo, to bušení srdce, zelená barva v obličeji, rozklepaná.... může jakýsi divný latinský název.