Hej fakt to je moc... Včera mě mamka volá, že esi mám čas a že esi možu dojet, že potřebuje pohlídat ségru. Jakože je jí 17 a není doma sama poprvé, takže o co jde...

Ségra byla na táboře jako pomocná síla. V ten pátek měli přijet dom, ale už nějak dopoledne mamce volali, že je v nemocnici a že si pro ni můžou dojít. Tak teda mamka volala strýcovi, oba vypadli z práce a jeli pro ségru.

Lidičky moje zlaté, zdá se, že na vás kašlu... ale není to tak.

Jenom jsme teď řešili takové vážnější téma doma s tím mojím chlapem. Nevím, jestli jsem se o tom někdy zmínila, ale mám jaksi vyhrocené mateřské instinkty, takže chci každou chvilku miminko... uznávám, že kolem miminek jsem začala bláznit už asi v 17, kdy se u mě (asi) objevili právě tyto rodičkovské věci. A tak, zajímali mě

Zas jsem tady notnou dobu nebyla.. ale mám pro to pádný důvod, ostatně jako vždy :-D

Za prvé, jsme se s V rozhodli dát do pořádku ložnici, takže teď bydlíme u našich, protože náš domek je mírně neobyvatelný. A také tam jezdím pomáhat, s čím je třeba a tak. Takže na nějaké sedění u PC teď nebyl ani čas, ani chuť. Jinak jsem byla asi tři týdny zpátky na operaci se slepákem, tak jsem byla

Tak jsem dokázala mamku překecat a šli jsme na túru. Původně jsem chtěla jít 20km ale mamka po pěti tak nemohla, že jsme si nakonec dali jenom 10, tu nejkratší trasu. Ale i tak to bylo fajn. Padesátka byla v sobotu, ale jeli jsme k prarodičům, kde jsme přespali už v pátek. Startovné bylo od 6 do 9, tak jsme stávali už po páté, ať máme co nejvíc času. Už od samého rána byla sranda. Babička zjistila,

A nikdo tu nebyl. V byl ještě v práci, a pavouček si lezl po zdi. Tak jsem si zašla pro papuč V - přece nepoužiju svoju papuč ve které chodím. A nakonec jsem ho zabila. Ještě je přilepený na zdi :-D

OK, musím se holt pochválit. I když... vlastně to ani tak nebyl pavouk, jak spíš "pavouk". Ono kdyby se použila lepačka, tak proleze tou dírkou, ale pro mě to byl výkon. Takže jakmile

A to doslova. Nevím, jestli jsem se někdy zmiňovala, ale jsem šeroslepá. To znamená, že v potmě, v noci toho moc nevidím. Ono nejde asi vidět ani tak moc, ale já jsem prakticky slepá. Např. rozeznám světlejší a tmavší předměty od sebe. Ale nějaká vzdálenost nebo hloubka mi nic neříká. Respektive mým očím. To jen tak, aby jste pak pochopili riziko mého rozhodnutí...

Tak, a teď - co se zase

Včera jsem v práci omdlela. A ještě jim stihla pozvracet záchod, jak jsem nestihla doběhnout. Už přes den jsem několikrát letěla na záchod, křeče v břichu, ale do práce se prostě musí... Uznávám, že jsem V v autě udělala další hysterickou scénku, když jsem odmítala opustit prostory auta a vůbec vyjít někam ven. Nakonec mě musel lištit (co si, jak mě pak řekl, vyčítá), abych se zpamatovala... Na

Asi jstesi všimli, že opravdu vznikla nová rubrika... S takovou se vůbec nebojte, že bude prázdná....

Včera jsem nepřišla ani do práce na noční. Vyšla jsem, všechno, ale asi v půli cesty jsem to otočila a utekla domů. Důvod? Proběhl mě pod nohama... Nejsu já blbá? Kvuli tomu nedojít do práce? Bylo celkem dost času, tak me tam chtěl V odvést autem. Jenže se mnou nehl. On,

Tak jsem byla v týdnu u doktora a neuvěříte, co jsem zjistila. Ten "infarktový stav" byl opravdu z pavouků!!! Na jednu stranu jsem ráda - přece jenom srdíčko má člověk jedno. Na druhou se z toho zblázním... Už mě napadlo, že snad zavedu novou rubriku o mé fobii :-D
Takže - za to, co se dělo, to bušení srdce, zelená barva v obličeji, rozklepaná.... může jakýsi divný latinský název.

Nedávno jsem vám psala, jak jsem měla utéct domů a pomalu nedojít do práce, když mě cestu zkřížilo pár pavouků... Světe div se, ještě to neskončilo.

Sice jsem si to začla obcházet, ale včera (vlastně už dnes) v noci si pro mě musel V přijet. Mistrová řekla, že samotnou mě domů nepustí a pokud nemám nikoho, kdo si mě odveze, tak že me zavolá rychlou. Naštěstí byl V ochotný ve 3 v noci pro