Dneska už bych měla mít po měsíčkách, jenže ony se potvory ještě ani neukázaly!!! Před týdnem jsem je měla dostat ono nic.. ani náznak. No vlastně pár náznaků by tu bylo... třeba křeče v podbřišku, jak vždycky před tím. Tím to asi tak hasne... Ale celý týden mám žaludek jak na vodě, prsa mě bolí (už přemýšlím, že snad začnu v podprdě i spát) a přijdou mi takové plnější, nebo jak to říct. Zničeho

Ráda bych se dneska rozepsala o něčem, na co mám asi hodně odlišný názor, jako propagoniste veganství a vegetariánství, ale zároveň sympatizuji s jejich názory. Teď to vypadá, že je to nemožné, že si protiřečím, ale ne tak docela.

První raději udělám jasno, jako je rozdíl mezi veganem, vegetariánem, normálním člověkem a mnou. Ano, jsem samostatná skupina :-D

Vegan nejí nic, co je

... nebo ještě vyvýjím?

Zkrátka - změnil se mi hudební styl. Tak nějak. Vždycky jsem byla na disko a taneční (i když netrsám) a rock, gothick atd... a teď, poslední dobou si pustím Bocelliho. Ne, vážně. Teď normálně poslouchám tohoto týpka, do toho mozartův turecký pochod, pachebla... sem tam zjemním a ozve se FAntom opery v podání SArah Brightman a Antonia Banderasa... věděli jste, že

Hej fakt to je moc... Včera mě mamka volá, že esi mám čas a že esi možu dojet, že potřebuje pohlídat ségru. Jakože je jí 17 a není doma sama poprvé, takže o co jde...

Ségra byla na táboře jako pomocná síla. V ten pátek měli přijet dom, ale už nějak dopoledne mamce volali, že je v nemocnici a že si pro ni můžou dojít. Tak teda mamka volala strýcovi, oba vypadli z práce a jeli pro ségru.

Lidičky moje zlaté, zdá se, že na vás kašlu... ale není to tak.

Jenom jsme teď řešili takové vážnější téma doma s tím mojím chlapem. Nevím, jestli jsem se o tom někdy zmínila, ale mám jaksi vyhrocené mateřské instinkty, takže chci každou chvilku miminko... uznávám, že kolem miminek jsem začala bláznit už asi v 17, kdy se u mě (asi) objevili právě tyto rodičkovské věci. A tak, zajímali mě

Zas jsem tady notnou dobu nebyla.. ale mám pro to pádný důvod, ostatně jako vždy :-D

Za prvé, jsme se s V rozhodli dát do pořádku ložnici, takže teď bydlíme u našich, protože náš domek je mírně neobyvatelný. A také tam jezdím pomáhat, s čím je třeba a tak. Takže na nějaké sedění u PC teď nebyl ani čas, ani chuť. Jinak jsem byla asi tři týdny zpátky na operaci se slepákem, tak jsem byla

Tak jsem dokázala mamku překecat a šli jsme na túru. Původně jsem chtěla jít 20km ale mamka po pěti tak nemohla, že jsme si nakonec dali jenom 10, tu nejkratší trasu. Ale i tak to bylo fajn. Padesátka byla v sobotu, ale jeli jsme k prarodičům, kde jsme přespali už v pátek. Startovné bylo od 6 do 9, tak jsme stávali už po páté, ať máme co nejvíc času. Už od samého rána byla sranda. Babička zjistila,

A nikdo tu nebyl. V byl ještě v práci, a pavouček si lezl po zdi. Tak jsem si zašla pro papuč V - přece nepoužiju svoju papuč ve které chodím. A nakonec jsem ho zabila. Ještě je přilepený na zdi :-D

OK, musím se holt pochválit. I když... vlastně to ani tak nebyl pavouk, jak spíš "pavouk". Ono kdyby se použila lepačka, tak proleze tou dírkou, ale pro mě to byl výkon. Takže jakmile

Emča nám onemocněla. Doufám, že nijak moc, že to spraví nějaké kapičky, ale od začátku...

Včera byla ještě venku, běhala po gauči, bobkovala mě do klína, prostě pohoda, živá, cajk. Dneska ráno měla zalepené oko. Na vrchním víčku takové slepené chulpi, tak jsem jí to, jak jsem ji hladila, trošku "rozčesala" prstem, snažila jsem se jí to očko otevřít. Říkala jsem si, že ho má třeba

A to doslova. Nevím, jestli jsem se někdy zmiňovala, ale jsem šeroslepá. To znamená, že v potmě, v noci toho moc nevidím. Ono nejde asi vidět ani tak moc, ale já jsem prakticky slepá. Např. rozeznám světlejší a tmavší předměty od sebe. Ale nějaká vzdálenost nebo hloubka mi nic neříká. Respektive mým očím. To jen tak, aby jste pak pochopili riziko mého rozhodnutí...

Tak, a teď - co se zase