Včera jsem v práci omdlela. A ještě jim stihla pozvracet záchod, jak jsem nestihla doběhnout. Už přes den jsem několikrát letěla na záchod, křeče v břichu, ale do práce se prostě musí... Uznávám, že jsem V v autě udělala další hysterickou scénku, když jsem odmítala opustit prostory auta a vůbec vyjít někam ven. Nakonec mě musel lištit (co si, jak mě pak řekl, vyčítá), abych se zpamatovala... Na

Asi jstesi všimli, že opravdu vznikla nová rubrika... S takovou se vůbec nebojte, že bude prázdná....

Včera jsem nepřišla ani do práce na noční. Vyšla jsem, všechno, ale asi v půli cesty jsem to otočila a utekla domů. Důvod? Proběhl mě pod nohama... Nejsu já blbá? Kvuli tomu nedojít do práce? Bylo celkem dost času, tak me tam chtěl V odvést autem. Jenže se mnou nehl. On,

Tak jsem byla v týdnu u doktora a neuvěříte, co jsem zjistila. Ten "infarktový stav" byl opravdu z pavouků!!! Na jednu stranu jsem ráda - přece jenom srdíčko má člověk jedno. Na druhou se z toho zblázním... Už mě napadlo, že snad zavedu novou rubriku o mé fobii :-D
Takže - za to, co se dělo, to bušení srdce, zelená barva v obličeji, rozklepaná.... může jakýsi divný latinský název.

Nedávno jsem vám psala, jak jsem měla utéct domů a pomalu nedojít do práce, když mě cestu zkřížilo pár pavouků... Světe div se, ještě to neskončilo.

Sice jsem si to začla obcházet, ale včera (vlastně už dnes) v noci si pro mě musel V přijet. Mistrová řekla, že samotnou mě domů nepustí a pokud nemám nikoho, kdo si mě odveze, tak že me zavolá rychlou. Naštěstí byl V ochotný ve 3 v noci pro

Dnes je 8. dubna, a vidím, svátek má Ema. A tak teda své Emičce přeji všechno nejlepší k svátku. Však také dnes dostala obrovský list salátu - větší než ona sama :-D

Kdo mě trošku pravidelněji navštěvuje (když už se tu ukážu), asi ví, že šílím z pavouků. Doslova. Jsem jednoduše fobik, což mě strašně sere, ale do nedávna jsem si nemyslela, že jsem na tom až tak špatně. Jasně, raději jsem šla na druhou stranu chodníku, když se na zdi vyhříval nějaký ten křižák, nebo tak, ale nějak to šlo zvládnou. Tuším, jsem tady taky někde zmiňovala, jak jsme měli "zamořený"

Tak jsem zase jednou měla čas přemýšlet o (ne)důležitých věcech. A tak mě napadlo, že útulků a - nově - dočaskářů a dalších dobrých duší pro psy a kočky je plná prdel. Možná ještě pro hospodářská zvířata se najde pár oraganizací atp. Ale co drobná zvířata? Králíci, morčata, ptáci, plazy... copak ty nemůžou být týraní, opuštění, tuláci..? Připadá mě, že na tyhle "mrňouse" lidi kašlou.

Narazila jsem na článek na http://filozof.blbne.cz/4-vymysleni.html  Původně jsem chtěla jenom napsat komentář, ale asi by to bylo na moc, takže jsem raději rovnou napsala článek...

Já osobně jsem měla vždycky jména pro kluky jasné, protože s holkou jsem jaksi nepočítala. Chci mít kluka, takže na co vymýšlet jména pro holčičky :-D
A tak pro kluka to bylo jaksi jednuché, no a holčičky

No to bylo fakt moc!! Už je to teda nějaký ten rok, dávno před V, aby si snad někdo nemyslel, že randím i teď :-D Ale tenkrát jsem si myslela, že přes seznamku se už nikdy nebudu seznamovat, natož scházet.

No.. našla jsem si týpka, kousek od bydliště, což vlastně bylo žádané, protože kam budu na škole jezdit. A za co. No, tak si teda projíždím jeho profil, na pohled šikovný kluk, o nějaký

Mám pesana, holku. Jmenuje se Brita. Už je to babka, má 8 let, i když je pořád vitální a živá - hlavně když uvidí kočku :-D Ale od doby, kdy jsem ji poprvé viděla, kdy jsem si ji poprvé pochovala musím pořád přemýšlet, s čím vším ona je vlastně skřížená. A jen tak ze srandy by mě zajímal váš názor. S čím myslíte, že je?

Něco mě říká, že bude s nějakým loveckým, protože když jsem na poli,