Wolfgirl | WolfGirl

Znáte, milé dámy, když chlap vaří? Nebo se snaží vařit?

Já jo a moc dobře. Sem tam se rozhodnem, že spolem něco uklohníme. Většinou je to večeřa a většinou se V ptá co a jak a kam a kdy. Ale strašně mě těší, že to chce vědět

Vzhledem k tomu, že dnešní misi zjistím až dneska, a nebyla možnost ji zjistit už včera (kdy jsem tento článek psala), šupnu sem dalších pár "návykových úkolů". A taky něco navíc :-)

1) Používej kalendář,

Vzhledem k tomu, že celý týden plánuju (vánoční) generální úklid, zabare dnešní mega-mise dýl, jak 15 minut. Ale holt, Ježíšek je pomalu za dveřma, tak se prostě musí. Takže ten plán (pokud možno) krok po kroku:

Tak se konečně poštěstilo... po párdenních brigádách, kde jsem si v konečném důsledku vydělala akorát tak na cestu, se mi konečně poštěstilo. Včera mě volali z jedné firmy, kam sem před asi měsícem psala. Hej fakt už sem na to normálně zapoměla. Musela sem si najét na jejich stránky, než sem začala skákat radostí, protože o tuto

Dneska budu snad poprvé opravdu konrétní. Ale dobře jim tak, mají dělat, co se od nich čeká.
Před nějakou dobou, budou to 3 roky určitě, nejspíš víc, protože jsem ještě bydlela s našima. Totiž s mamkou a se ségrou, ale to není podstatné. Podstatné je, že jsem si v tu dobu kupovala svůj první notes (na kterém teď píšu) na splátky. A ono se to řešilo přes HomeCredit. PC v pohodě, splacený, všechno.

Tak jsem dneska jela pro to seno a piliny. Pobrala jsem igelitky a kýbl a tak a jelo se. Dojedu k našim a můj skorobrácha (rozuměj není to nevlastní brácha ale prostě syn mamčiného teď už manžela) dostal perfektní nápad. Co budeme kýblovat, když se može vzít velký igelitový pytel? Tak jsem domů jela s dvoma pytlama. V jednom je seno a ve druhém piliny.

Emička samozřejmě žádná změna, pořád

Ráno jsem se nudila, tak jsem se dala do úpravy blogísku... Musím říct, že jsem spokojená a takovou očistu asi budu dělat častěji, třeba 2x do roka... no uvidíme.

Nicméně změny, které proběhly jsou:

[ Pokračování článku ]

Teď jsem se fakt už jenom bavila. To už je k smíchu. Ale od začátku, ať pochopíte o co go.

Asi před dvěma lety jsme si pořídili baráček. Když jsme se na něj šli dívat, v sobotu odpoledne, tak se nám zalíbil jak on samotný, tak lokalita atd. To, že je naproti železářství jsme viděli spíš jako výhodu - když něco budem potřebovat, skočíme přes ulic. Možná, že kdyby jsme si šli domek prohlídnout

Tak mě to už přestalo bavit... jakou dobu se snažím srovnat kila a ne a ne s tím pohnout. A když už, tak na pár dní, pár kilo a pak zas bum. Tak jsem si řekla, že si najdu v okolí nějakého toho výživového poradce, který pokud možno nevyždímá moji peněžnku a účet, na kterém stejně nic moc nemám :-D

A povedlo se. Nebudu tady dělat reklamu, snad až uvidím výsledky, ale jde o "frmu",

Tak štěstí odešlo, jak přišlo. Ještě včera jsem slavila, jakou jsem chytla dobrou práci a jak mě baví se přetahovat s koněm, který neví, co se po něm chce a dneska jsem po osmé ráno odpoadla. Museli mě volat doktorku a tak jsem zas a znovu doma :-(

Proč vlastně? Jsem totiž alergik, astmatik. Sice jsem počítala s tím, že budu mít oči jak angorák a budu v jednom kuse soplit, ale že mě chytnou