Tak jsem dokázala mamku překecat a šli jsme na túru. Původně jsem chtěla jít 20km ale mamka po pěti tak nemohla, že jsme si nakonec dali jenom 10, tu nejkratší trasu. Ale i tak to bylo fajn. Padesátka byla v sobotu, ale jeli jsme k prarodičům, kde jsme přespali už v pátek. Startovné bylo od 6 do 9, tak jsme stávali už po páté, ať máme co nejvíc času. Už od samého rána byla sranda. Babička zjistila,

A nikdo tu nebyl. V byl ještě v práci, a pavouček si lezl po zdi. Tak jsem si zašla pro papuč V - přece nepoužiju svoju papuč ve které chodím. A nakonec jsem ho zabila. Ještě je přilepený na zdi :-D

OK, musím se holt pochválit. I když... vlastně to ani tak nebyl pavouk, jak spíš "pavouk". Ono kdyby se použila lepačka, tak proleze tou dírkou, ale pro mě to byl výkon. Takže jakmile

A to doslova. Nevím, jestli jsem se někdy zmiňovala, ale jsem šeroslepá. To znamená, že v potmě, v noci toho moc nevidím. Ono nejde asi vidět ani tak moc, ale já jsem prakticky slepá. Např. rozeznám světlejší a tmavší předměty od sebe. Ale nějaká vzdálenost nebo hloubka mi nic neříká. Respektive mým očím. To jen tak, aby jste pak pochopili riziko mého rozhodnutí...

Tak, a teď - co se zase

Včera jsem v práci omdlela. A ještě jim stihla pozvracet záchod, jak jsem nestihla doběhnout. Už přes den jsem několikrát letěla na záchod, křeče v břichu, ale do práce se prostě musí... Uznávám, že jsem V v autě udělala další hysterickou scénku, když jsem odmítala opustit prostory auta a vůbec vyjít někam ven. Nakonec mě musel lištit (co si, jak mě pak řekl, vyčítá), abych se zpamatovala... Na

Asi jstesi všimli, že opravdu vznikla nová rubrika... S takovou se vůbec nebojte, že bude prázdná....

Včera jsem nepřišla ani do práce na noční. Vyšla jsem, všechno, ale asi v půli cesty jsem to otočila a utekla domů. Důvod? Proběhl mě pod nohama... Nejsu já blbá? Kvuli tomu nedojít do práce? Bylo celkem dost času, tak me tam chtěl V odvést autem. Jenže se mnou nehl. On,

Tak jsem byla v týdnu u doktora a neuvěříte, co jsem zjistila. Ten "infarktový stav" byl opravdu z pavouků!!! Na jednu stranu jsem ráda - přece jenom srdíčko má člověk jedno. Na druhou se z toho zblázním... Už mě napadlo, že snad zavedu novou rubriku o mé fobii :-D
Takže - za to, co se dělo, to bušení srdce, zelená barva v obličeji, rozklepaná.... může jakýsi divný latinský název.

Nedávno jsem vám psala, jak jsem měla utéct domů a pomalu nedojít do práce, když mě cestu zkřížilo pár pavouků... Světe div se, ještě to neskončilo.

Sice jsem si to začla obcházet, ale včera (vlastně už dnes) v noci si pro mě musel V přijet. Mistrová řekla, že samotnou mě domů nepustí a pokud nemám nikoho, kdo si mě odveze, tak že me zavolá rychlou. Naštěstí byl V ochotný ve 3 v noci pro

Tak jsem zase jednou měla čas přemýšlet o (ne)důležitých věcech. A tak mě napadlo, že útulků a - nově - dočaskářů a dalších dobrých duší pro psy a kočky je plná prdel. Možná ještě pro hospodářská zvířata se najde pár oraganizací atp. Ale co drobná zvířata? Králíci, morčata, ptáci, plazy... copak ty nemůžou být týraní, opuštění, tuláci..? Připadá mě, že na tyhle "mrňouse" lidi kašlou.

Narazila jsem na článek na http://filozof.blbne.cz/4-vymysleni.html  Původně jsem chtěla jenom napsat komentář, ale asi by to bylo na moc, takže jsem raději rovnou napsala článek...

Já osobně jsem měla vždycky jména pro kluky jasné, protože s holkou jsem jaksi nepočítala. Chci mít kluka, takže na co vymýšlet jména pro holčičky :-D
A tak pro kluka to bylo jaksi jednuché, no a holčičky

No to bylo fakt moc!! Už je to teda nějaký ten rok, dávno před V, aby si snad někdo nemyslel, že randím i teď :-D Ale tenkrát jsem si myslela, že přes seznamku se už nikdy nebudu seznamovat, natož scházet.

No.. našla jsem si týpka, kousek od bydliště, což vlastně bylo žádané, protože kam budu na škole jezdit. A za co. No, tak si teda projíždím jeho profil, na pohled šikovný kluk, o nějaký