Sach těkala očima mezi Leem a Timem. Nevěděla, jestli zůstat stát u Tima, nebo se rozběhnout k bratrovi. Medvěd však rozhodl za ni. S chutí se vydal k nemohoucímu Leovi. Chudák se zmohl jenom na bolestné zakňučení. Už už se chtěla vrhnout na medvěda, ale v tom se stalo něco naprosto nečekanáho. Alespoň pro ni. Netušila kdy, nebo jak, ale najednou stál mezi medvědem a jejím bratrem Tim. V ruce kapesní

Sach se probrala z mrákot. Když otevřela oči, ani ji nepřekvapilo, že je zase zavřená. To ji teď ale trápilo ze všeho nejméně. V hlavě jí hučelo, jako kdyby kolem projíždělo tisíc nákladních vlaků najdnou. Nevšímala si toho. Opatrně se postavila a přišla ke mřížím. "Leone!" zařvala tak vztekle, až se sama podivila. Zalomcovala mřížemi. "Leo!" Nic. Ticho. Samým vztekem se jí

Sach rozrazila vchodové dveře jejich vily. Leon se na ni překvapeně podíval. "Tolik energie sotva přijdeš ze školy." nevěřícně kroutí hlavou. "Já myslel, že škola vyčerpává." dodal s posměchem. Sach jeho pokus o vtip ignorovala. "Poslouchej, Leo. Chystá se sem přijít jeden kluk, který se chce omluvit za Timura. To je jeden ze Sirapů, který tenkrát rozpoutal válku mezi našimi

Sach vyběhla z katedrály a utíkala z dohledu Tima, tak rychle, jak jen jí to po dvou nohách šlo. Utíkala rovnou domů, ani ji nenapadlo se přeměnit. Když doběhla domů, Leon na ni už čekal. Chtěl něco ríct, ale Sach ho předběhla. "Pamatuješ si, jak zemřeli babička s dědečkem?" vyhrkla na něj. Leon zůstal v šoku. "Sach, je ti dobře?"ptal se ustaraným hlasem. Nefalšovaně ustaraným

Sach se prudce otočila. Stál za ní její nový spolužák. "Ty.. jak... proč... kdo..." začala koktat. Zasmál se. "Tim. Ze školy?" Sach se zasmála. "Jo jasně, Tim." Jak dlouho tady kruci je? "Co tady děláš?" zaútočila na něj. Tim zvedla v obraně ruce. "Byl jsem zvědavý stejně, jako ty." Se vší vůlí se ovládala. "Zvědavý? Já že to tu znáš."

Sach zalapala po dechu. Z překvapení, které zapříčil učitel, se jí zatmnělo před očima. Tak tak ovládla své instinkty a nezačala nesouhlasně vrčet. Když se uklidnila, její nový spolužák si to už mířil na jedinou volnou židli ve třídě. K Sach. Ani nezaregistrovala, jak se vlastně jemnuje. Ne, že by na tom záleželo, ale bude fajn znát jméno toho, koho v nejbližší době pokouše. "Ahoj." pozdravil

Stáli tam naproti sobě, tak blízko, jak to jen jde. Sach ještě pořád váhala, má-li se zakousnout, nebo ho nechat jít. Musela by mu vymazat paměť. Zapoměl by na ni. Jenže ona si není jistá, jestli to chce. Netuší, jestli chce, aby na ni zapoměl. Už před dvěma dny, kdy mu doslova zachránila krk, na něj musela myslet. Ale co by na to řekl Leon? Musí to udělat. Sach z myšlenek probudí onen kluk. "Ehm,

Sach se po té ráně zatemnělo před očima. Jen z dálky slyšela, jak na ni Leon křičí. "Já měl za to, že jsme se domluvili!" ječel přes celou jejich vilu. Sach se pomalu probrala z polovičních mrákot. Zrovna, když se chtěla začít obhajovat, dostala další ránu do spánku.

Je to už druhý den, co je zavřená. Cítí se jako divoké zvíře, které musí být pod zámkem. Je ve svém soukromém vězení. Sklepení, které se skrývá v základech jejich domu je pro Sach víc, než odporné. Strávila tady tolik času, kolik jen mohla.