A u nás skoro tři dny v kuse. Až na pár asi 15-ti minutových přestávek. Konečně jsem se dočkala. A neraduji se jenom proto, že ty nesnesitelné vedra už byli přes čáru.

Od jakživa miluji déšť a nemusím horko. Jasně, sluníčko je fajn, člověk se vyvalí, chytne bronz... někdy i měď :-D Ale když prší, tak to ve mě vyvolává radost. Co jsem zjistila, tak se nálada lidí mění (mimo jiné) podle počasí.

Zase mi to jednou nedalo, a místo komentu jsem nucena napsat celý článek. Už když jsem se rozepisovala do komentáře, bylo mi jasné, že to bude dloooouhý komentář. Tak tento článek berte jako reakci na článek od baby-friendly-blog. Zastává přesvědšení, že každý nenarozený človíček má právo na život a tudíž nemá nikdo právo na to, mu ho "předčasně" vzít.

S tím souhlasím, avšek ne

Pamatujete, jak jsem nějaký ten měsíc až tři psala o tom, že se s V plánujeme sestěhovat a koupit si domek? Tak dneska je oficiálně náš!! Jeli jsme si převzít klíčky a k domku máme také bonus - psa. Páneček se stěhuje na byt a psík je zvyklý venku. Chápu, proč to neriskoval, sama vím, že by to nedopadlo. Zažila jsem to s tím naším hafanem. Pes je kluk, má tři roky a buď je víc nevychovaný, než

Ještě, než se rozepíši, chci říct, že v žádném případě nesympatizuji s tím, co provedl, co se dělo za 2. sv. války. To rozhodně ne. Hitler byl zmrd a tak to také zůstane! Ale na druhé straně...

Byl vlastně borec. Když pomineme známý fakt, že byl výborný řečník - ostatně ani tak nechápu, jak mohl kecama zblbnout tolik lidí- tak byl podle mě také perfektní stratég a vůdce. Když vezmeme v

Abych měla jak porovnávat, tak jsem se chtě nechtě musela podívat na pár dílů z obou Partiček. A názor jsem opravdu nezměnila. Uznávám, že je to možná tím, že moji oblíbenou Partičku znám de-facto nazpaměť, hlavně první sérii. A také jsem s ní jaksi začínala. Až pak jsem se rozhodla mrknout na tu druhou, ať teda mám jaksi porovnávat. A i když znám herce tam i tam, alespoň od vidění, když teda neválím

Asi tušíte, kde v Polsku byla cílová zastávka. Ale než se rozepíšu o tomto, chtěla bych vás všechny upozornit, že i když jsem jsem opravdu dlouho nic nepsala, byla jsem tady... Pročítala jsem články, (skoro)nkaždý den kukla, co je nového. Ale přiznávám se, že na psaní jsem nějak neměla čas. Ani chuť. Je nehorázné vedro, jak asi víte a to je to nejhorší, co může být. Ale zpět k Polsku.

Ségra

Aby jste věděli, o co go. Angličtinu se učím sama doma. Ve škole jsem měla od 4. třídy němčinu, ale vždycky jsem chtěla angličtinu. Jenže tenkrát jedna chytrá (nebo vychytralá?) učitelka pronesla, že komu jde hůř čeština (mívala jsem 3), měl by jít do němčiny, protože je jednodušší. Časem mě došlo, že učitelům šlo jenom o počet dětí na hodině. S němčinou jsem musela pokračovat i na střední, protože

Došla Katka, došla matka, došel pavouk k pavoučici, došla voda... voda? Něco mi tu nesedí. Už jenom ten fakt, že voda nemá nožičky - když někdo dojde, tak příjde k nám. Ale voda dojde tak, že už valstně není. Kdo tohle vymyslel?

Ať se snažím, jak se snažím, vždycky mi výjde jediné. Voda prostě nemůže dojít. Stejně tak nemůže dojít kafé, rajčata nebo seno pro králíky. Ale jaké jiné slovo

... ale nebojte se, nepřeválcuji vás tolika informacema, aby jste nebyli schopni je vstřebat. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli začít děkováním, nebo ne. A ne. Začnu první tou nudnou částí zaplněnou několika málo novinkama a až pak se dám na děkovný list :-)

I když vím, že mám minimálně jednoho nadšeného čtenáře, který čeká na další a další díl Vzpurné, budu tuto povídku muset na čas přerušit.

Narazila jsem na zajímavý článek o tom, jak je to s rovnocenností mezi ženou a mužem (nebo mužem a ženou?). Jedna část článku mě zaujala. I když to zní hooooodně biblicky, prosím čtěte. Za prvé budete valit bulvy a za druhé pak na toto navážu.

Bůh stvořil Adama k obrazu svému, ať panuje všemu. Není však dobré býti člověku samotnému. Bůh tedy hledal