I když nejsem fanoušek facebooku, moje sestra má účet, který dží aktivní. Každý den se tam jde mrknout a tak dále. A tak se ke mě dostalo, že dva týpci pořádají jakési soutěže, či co, kde můžete vyhrát nějaký super notes za hodně penež. Stačí nasbírat určitý počet liků, přátel a kdesi cosi a pak vás třeba vyberou a máte drahou hračku doma. Na fb byli i tuším, že tři videa, na kterých bylo předávání

Řekněme si to otevřeně, když naši rodiče tvrdili, že "toto" se oni neučili, o nic ošizeni nebyli. Výplatu si spočítat umí i bez rovnic o dvou neznámých, pokud se nerozhodnou studovat přírodní vědy, na nějakou "šutrologii" z daváté třídy si ani nevzpomenou a jak je dlouhá Amazonka je jim na prd úplně stejně. A přece se to po našich dětech chce. Popravdě V nedávno seděl hodinu

A začnu rovnou tím míň jistým. Nechci nic zakřiknout, ale musím to ze sebe dostat. Ale hezky po pořádku... Už nějakou dobu s V řešíme, jestli skončíme na bytě nebo na baráku. On tvrdí, že byl celý život na bytě, tak chce změnu. Já oponuji tím, že jsem dvacet let žila na domě a že je mi dobře v bytě... Ale jako správný chlap si vydupal svoje. A šel na to fakt rafinovaně. Prostě mi poslal odkaz na

Nebo mi tak přijde. Holt, jsem se nějakou dobu poflakovala doma a běhat po internetu, na to byl čas. Ale teď, když už jsem konečně pracující, ten čas jaksi zmizel... Zrovna teď jedeme v režimu dvanáctek, takže jak o půl 5 ráno vypadnu z domu, tak se kolem půl 8 večer vrátím. Nebo o půl 5 večer vypadnu a vrátím se o půl 8 ráno. Tak či onak, není čas. Na nic. Knížku o nějakých 200 stránkách čtu měsíc.

Asi bych dnes začala vtipem. Pro změnu.

Muž přijde večer z práce a vidí, jak před domem se jeho dvě malé děti hrají v kaluži s blatem, obě jsou v pyžamku, špinavé až za uši. Branka do zahrady otevřená, pes nikde. Běží do obýváku, tam roztahané hračky, krabice od pizzy, rozlété kako. Valí do kuchyně, tam roztahané ručníky, lednička otevřené dokořán,

Každý má své sny, některé splnitelné lehko, jiné těžko, a ostatní jsou opravdu jenom sny. Těžko říct, kde se nachází hranice možného a nemožného. Myslím, že u každého je ta hranice jinde, podle toho, jaké má možnosti a schopnosti. To, co je pro někoho opravdu jenom sen, druhý má tento zážitek dávno za sebou a třeba to bere jako samozřejmost. Ale o tom se opravdu rozepisovat nehodlám. Napadlo mě,

Když se vám daří, vězte, že se někde něco pokazí.... A to brzo.

Do agentury jsem se nakonec dovolala, takže si zítra jedu pro výpověď. Podle doktorky jsem práce schopná (no ještě aby ne), a tak můžu s čistým svědomím v pondělí nastoupit. Už mi i volali kdy mám přijít. Na jakou směnu. Rovnou jsem chytla ranní. Mohla to být noční, ale neztěžuji si. Takže od pondělí budu konečně pracující.

Konečně se mi poštěstilo. V pondělí nastupuji do práce. Do normální práce. I když co je "normální"? V tomto případě je normální práce ta, kde máte stálý příjem. Je to blízko bydliště a s hezkýma spojama. Co víc si přát? Takže co musím do pondělka stihnout? Zajít na vstupní prohlídku, kterou firma nehradí, takže za druhé rovnout někde sebrat prachy, protože jsem fakt a doslova na nule.

Strach máte, když jdete k zubaři, když čekáte na výsledky u lékaře, když máte jít k tabuli a přitom ani nevíte, jak se jmenujete. Můžete mít strach, že vás bude vrtat, můžete mít strach, že výsledky nedopadnou dobře, můžete mít strach, že dostanete pětku... Můžete mít strach ze psů, že vás pokouše, ale přece jenom kolem psa jste schopní projít. I když se strachem. Můžete mít strach z výšek, že

Před časem jsem našla jednu fajn stránku. Plná seriálů díl po dílu všechno online, free a bez sekání se. V originále s titulkama. Ještě jsem nenarazila na dabing. Což mě vlastně vyhovuje, protože, jak jsem už kdesi psala, titulkové věci si užívám víc, než dabované. A ještě si z toho víc pamatuji. Asi jsem vážně z Měsíce. Ale o tom někdy jindy. Ta stránka má jeden jediný problém. A sice právě ty